Poznávací výlet nám právě skončil. My jsme nasedli do auta a s čistou hlavou odjeli. Monča si s Tomášem vše vyříkala. A Tomáš je dokonce rád, že Monička čeká miminko. A co já? Antonia jsem vypustila z hlavy a pořádně si odpočinula.
Cesta z Českého Švýcarska do Prahy trvá dlouho. Proto jsem si dala sluchátka do uší a písničky si pustila na maximum.. Ta cesta mi vždy uteče rychleji, než kdybych se koukala na kolem projíždějící auta.
×××× Když jsme přijeli do Prahy, už se stmívalo. Ale já už musela jet domů, protože o tomhle výletě rodiče ani nevěděli. Rozloučila jsem se s Mončou a slíbila ji, že se ještě do konce prázdnin zastavím. Ona souhlasila a na tváři měla již spokojený úsměv. Zařídila mi u Tomáše odvoz, takže jsem si nemusela volat taxi.
Tomáš mi dal zavazadlo do kufru. Políbil Monču na čelo a nasedl do auta. Já už tam seděla a netrpělivě na něj čekala.
,,Sluší vám to s Mončou. Najednou je taková, taková jiná. Spokojenější. Budete skvělými rodiči," poklepala jsem mu na záda.
,,Ona je úžasná a nádherná. Doufám, že se za námi ještě stavíš. Monča o tobě furt vypráví.," řekl Tomáš.
,,Jasný. A Tome? Tady zahni do leva. Prosím tě dej mi na ni pozor," usmála jsem se.
,,Dám neboj."
,,Támhle ten je náš," ukázala jsem prstem.
On zastavil. Vyndal mi kufr a obejmul mě.. ,,Měj se hezky a brzy se ukaž," řekl a v zápětí odjel..
Ach. Chtěla bych být tak šťastná jako Monča..
Odemknula jsem dveře. Nikdo nebyl doma. Šla jsem do kuchyně a na stole ležely dopisy. Mnoho dopisů.. A všechny byly pro mě.. Srdce se mi sevřelo. Najednou jsem se nemohla nadechnout a když jsem očima sjela na jméno odesílatele skoro jsem omdlela..
Antonio..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
