62days of relax

♦31day♦

*Flashback*
Na mé tělo dopadaly proudy teplé vody. Okolo sprchového koutu svítily svíčky. Ty plameny dodávaly tomuhle prostoru romantickou atmosféru.
Pořád jsem přemýšlela nad tím dopisem. Třeba se někdo spletl.
Mamka s taťkou nebyli doma. Cítila jsem svůj tep až v krku. Vylezla jsem ze sprchy, usušila se a následně i oblékla.
Vzala jsem mobil a napsala zprávu Antoniovi.

Já: Bojim se. Hrozně moc. Dala bych vše co mám, abych mohla být s tebou. Že já blbá neodjela do Itálie..

Antonio: Čeho se bojíš? Vždyť u vás chcípnul pes. Nikdo nikde. Nemáš se čeho bát. Moc se na tebe těším. Nějak od 8.8. se můžeme vidět. A třeba spolu i někam jet. Miluju tě..

Já: Pokud se toho dožiju, tak bychom mohli do Španělska nebo Švýcarska. Je mi to jedno. Miluji tě. A dobrou noc.

Antonio: Nedělej si ze mě takhle blbou srandu. Jestli se ti něco stane. Přísahám, že si to nikdy neodpustím a najdu a zabiju toho, kdo tě jen pohladí po vlasech. Dobrou pricezno.♡

**End of flasback**

Je jedna hodina ráno a já ještě nezamhouřila oko.
Zaslechla jsem zvuk..
Jakokdyby někdo šel po schodech, směrem k mému pokoji.
Vrzání schodů ve mě vyvolalo pocit strachu. Ten člověk rozhodně nedošlapoval potichu. Nejspíš si myslel, že spím. V tenhle moment bych spala celkem ráda..
Otevřeli se dveře mého pokoje. Po celé místnosti byla černočerná tma. Oslovil mě neznámý hlas. Nereagovala jsem. Teď jsem si z hloubi duše přála, abych se probudila ze špatného snu.
Ale to nešlo, protože tohle byla skutečnost. Hrůzostrašná skutečnost.

Otevřela jsem oči, které jsem měla doposud zavřené.
Můj nos zaujala vůně toho neznámého. Byl to mužský parfém.
Zadržela jsem dech. Dotýkal se mě. Jemně, ale nepříjemně. Cítila jsem polibky na svým těle, a nejen na ústech.

Trpěla jsem, velmi potichu. Když mi ten dotyčný skousl ušní lalůček. Zavzdychala jsem..

,,Já věděl, že si vzhůru a jen děláš, že spíš. Jsi roztomilá.. Ach vždycky si byla pro mě něčím zajímavá, taková jiná. Nejsi ani teď stejná jako ostatní holky. Miluju tě, už velmi dlouho. Ty ses mě nikdy moc nevšímala a já se na tebe mohl koukat snad každou sekundu. Proč Elis? Proč si mě donutila udělat něco, tak absurdního," řekl tiše.

,,Tuším kdo jsi i když tě nevidím. Já se nikdy nezajímala o kluky, kteří koukají jen na sukně.
Nemám ráda namyšlený kluky, kteří si o sobě moc myslí. Teď jsem šťastně zadaná a hluboce a upřímně zamilovaná."

,,A kdo to sakra je. A kde je když není tady?"

Jeho ruka přistála na mojí tváři.
Dal mi facku..

,,Jmenuje se Antonio. A podle jména jistě poznáš, že to není Čech. Teď je v Itálii..Pracuje."

,,Hm. A co tě na něm tak zaujalo?"
Tahle otázka mě zarazila.

,,Vlastně já zaujala jeho."

,,To se nedivim. Mě si taky omámila svojí krásou," řekl a dotkl se mé tváře.

,,Co po mě vůbec chceš?" zeptala jsem se po dlouhém váhání.

Spojil naše rty. Chutnaly jinak, ne tak dobře jako ty Antoniovy. Obročmo si na mě sedl a hladil mě po vlasech.

,,Tebe zlatíčko, tebe..,"

☆☆☆☆☆☆☆☆☆