♦12day♦

18 5 11
                                    

Dnes odevzdávám klíče od mého apartmánu, tady v hotelu.
Vstala jsem z postele a celý pokoj pečlivě uklidila..
Šlo mi to velmi rychle..
Převlékla jsem se do černých kraťasů a bílého krajkového trika..
Všechny věci, co ležely na pohovce jsem sbalila do kufru.. Nazula si svoje pohodlné sandálky na klínku, popadla kufr a zabouchla za sebou dveře..
**
Klíče jsem odevzdala sympatické slečně na recepci, rozloučila se s ní..
Z kapsy od kraťasů jsem si vyndala mobil a zavolala Antoniovi.
Ihned mi to zvedl a řekl mi, že pro mě zanedlouho přijede..
Posadila jsem se na lavičku před hotelem, položila kufr na zem a začala se rozhlížet po zdejších lidech..
Krása..Všichni běhají nebo alespoň jezdí na kole..To u nás všichni radši vyspávají do oběda.. Jsme rozdílní lidé v rozdílných státech..

Vždyť tenhle vztah nikdy nemůže vyjít..Máme rozdílné povahy, zvyky, jídla a bůh ví, co ještě..
Proto jsem udělala něco, čeho budu později možná litovat.. Napsala mu, že odjíždím zpět domů, aby nejezdil..

Antonio: Proč? Proč mi to děláš? Vím, že bychom se spolu tak i tak museli rozloučit, ale proč zrovna teď? Miluju tě, abys věděla..

Já: Vím a proto bude lepší, když poletím už teď..

Antonio: Kde si? Chci se s tebou aspoň rozloučit..

Já: Čekám furt před hotelem..

Spatřila jsem ho, jak mi mává z auta. Po chvilce zatroubil, nejspíš proto abych si byla jistá, že je to právě on.
Vylezl z auta, dal mi zavazadlo do kufru.. Já pořád stála na místě, jako zmražená..
Letmo mě políbil.. Propletl si svoje prsty s těmi mými.. Na tváři měl kamenný výraz, ale uvnitř něho to hořelo emocemi..
Po chvíli jsem si opřela hlavu o jeho hruď a začala potichu vzlykat..

,,Měli bychom jet..," prolomil ticho mezi námi..

Jen jsem přikývla, otevřela si dveře a nastoupila do jeho luxusního BMW..

Zastavil mi u letiště.. Zadívala jsem se mu do očí..Do jeho čokoládově hnědých očí..

,,Promiň.. Takovýhle konec jsem nechtěla..Ale nechci to dál prodlužovat..Klidně už jeď..." řekla jsem a naposledy ho objala.
Čichala jsem jeho borovicovo-citrónovou vůni..

Po několika minutách se ode mě odtrhnul.. Naposledy spojil naše rty..
A bezeslov odešel..

A bezeslov odešel

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
62days of relaxKde žijí příběhy. Začni objevovat