,,Jedem!" zakřičela Monča. Já spolu s Tomášem jsme si zacpaly uši prstama a oba potichu řekli: ,,Nemusíš tolik křičet."
Monča uhnula pohledem. Zadívala se na podlahu a omluvila se.
Všichni jsme bezeslov nasedli do auta. Sebou jsme si zabalili jen pár věcí, protože tam budeme dva dny..Tedy když počítám i tento.. Tomáš řídil, pustil rádio a hlasitost dal celkem na hlas. Muzika se rozléhala po celém autě, jak někde na diskotéce. Já seděla vzadu sama a oni dva ve předu. Zahleděla jsem se do krajiny, kterou naše auto míjelo. Moje myšlenky nedovolovaly nic jiného vnímat než je.
Pořád si musím v hlavě přehrávat celou Itálii, den po dni. Naše první políbení, naše první hádka, naše první objetí..
,,Jsme tady!" Vyrušil mě nadšený hlas Monči. Je jak malá, ze všeho nadšená, ale já ji to tentokrát nebudu kazit. Usmála jsem se a ležérně odpověděla: ,,Konečně. Vím jak moc ses sem těšila. Už jako malá puberťačka si o tomhle místě snila."
Zaparkovali jsme před Národním parkem České Švýcarsko. Vylezli jsme a nadechli se zhluboka čerstvého lesního vzduchu.
Monča stála bez pohnutí na místě a koukala rovně do dálky. Tomáš k ní přišel a pažemi ji objal. Jak roztomilé.
,,Hrdličky nechci vás rušit, ale měli bychom vyrazit najít nějaké to místo na stanování," vyrušila jsem je.
,,Vždyť mi už jdem."
Tomáš ji chytil za ruku a ona se usmála. Bodlo mě u srdce, když jsem si vzpomněla, že tomhle mnohokrát dělal i Antonio.. Můj Antonio..
Procházeli jsme se po strmých cestách.. Sledovali lesy.. Obdivovali nádhernou přírodu.. Pod nohami nám praskaly klacky. Sluníčko tomuhle prostředí dodávalo kouzlo..
,,Tamhle je louka. Tam bychom mohli postavit ten stan," ukázala jsem na místo před námi..
,,Holky počkejte tu, já dojdu pro ten stan," řekl Tom.
My jen přikývly a povalily naše unavená těla do čerstvě posekané trávy..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
