,,Dobré ráno zlatíčko, co budeme dneska dělat?" zeptal se mě Antonio.
,,Dobré," zívla jsem ospale: ,,Chtěla bych jít na pláž. Nabrat trochu bronzu. Zbytek plánu nechám na tobě."
Přitulula jsem se k němu. On svými mohutnými pažemi obejmul celé mé tělo. ,,Kručí ti v břiše. Nechceš udělat něco k snídani?" přerušil ticho mezi námi.
,,Stačí mi káva. Pak půjdem. A ty máš dneska noční? Nebo budu na pláži sama?" usmála jsem se na něj.
,,Mám odpolední zlato. Takže budeš na pláži sama. Mám tě rád," pousmál se a zaplul do kuchyně.
Já zase pomalinku zavřela oči. A ponořila se do svých myšlenek.
Chci si to tu užít. Tak moc se bojím odjezdu odsud. Nemůžu tu být věčně. Zapomene na mě. A já později na něj. Ne brr. Na tohle nebudu myslet..
Z mých myšlenek mě vytrhla vůně kávy a čerstvého pečiva..
,,Děkuji, jsi tak hodný," rozepsale jsem se usmála.
,,Musím si tě hýčkat princezno. Máme na sebe jen týden a dva dny..A pak se nemusíme už nikdy vidět," zesmutněl a pomalu mi položil snídani na peřinu.
,,Tohle neříkej. Uvidíme se o to se postarám."
Pohladila jsem ho po tváři a on se jemně pousmál.
Položil mě na postel a začal mě líbat..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
