Dnes ráno velmi prudce svítilo sluníčko do oken. Jelikož nemám žaluzie ani závěsy, vzbudily mě ostré dopadající paprsky slunce. A kokrhání sousedovic kohouta.
Probudila jsem se v jeho objetí. Na tváři měl velký, upřímný úsměv. Tiskl svoje tělo na to mé. Nikdy jsem se necítila šťastnější. Hodiny a hodiny bych se na něj dokázala dívat. Když spí je roztomilejší než jindy. Opatrně jsem se vypletla z jeho pevného objetí a šla si udělat snídani.
Mamka postávala v kuchyni a už smažila vajíčka se slaninou.
,,Dobré ráno mami, fakt ti děkuji, že si Antonia nevyhodila z okna."
,,Dobré zlatíčko. On je velmi sympatický chlapec. Jak dlouho se zdrží?" usmál se.
,,Tak to nevím, ale chtěla bych ho tu provést po městě. A zase alespoň na týden jet s ním někam."
Vypnula protýnku a na talíře nandala skvostnou snídani.
,,Odnes taky jeden talíř svému příteli," řekla potichu..
,,Díky mami," s těmito slovy jsem šla zpět nahoru s oběma talíři a příbory.
Talíře se snídaní jsem položila na stůl a sedla si na židli, naproti posteli. Upřeně jsem se na něj zadívala. Trochu se pohnul. Nejspíš mě hledal. Po několika minutách otevřel oči a usmál se.
,,Dobré ráno princezno," řekl a vstal z postele. ,,Dobré princi," pousmála jsem se na něj.
Přišel ke mně blíž a dal mi spadlý pramínek vlasů za ucho. Své čelo opřel o to mé a zadíval se mi do očí. Já jsem mu dala ruku do vlasů a trochu si ho k sobě přitáhla. Dýchal zhluboka a nahlas. Bál se? Nebo nevěděl jestli chci políbit? Přisála jsem k jeho rtům. A on pochvilce k těm mým. Mezi námi proudila vlna emocí..
,,Možná bychom měli pokračovat až večer. Chtěla bych ti to tu ještě ukázat. Vlastně ani nevím, kdy plánuješ odletět," řekla jsem a pohladila ho prstem po rtu.
,,Dobře Mišel, alespoň se budu mít na co těšit. Měla bys mi to tu ukázat, váš dům jsem hledal snad deset minut. Nejspíš poletím zítra a chtěl bych abys letěla semnou," řekl a skousl si spodní ret.
,,V klidu se nasnídej, jdu se obléknout a pak vyrazíme."
,,Mě se líbíš tahle," ukázal na moji košilku, která byla opravdu vyzívavá.
×××××× V ruku v ruce jsme se procházeli po našem maloměstě. Ptáčci z korun stromů hlasitě prozpěvolali. Větřík jemně profukoval. Prošli jsme celé město skrz na skrz.
Se zapadajícím sluncem jsme dorazili domů. Ta procházka nás stála hromadu času, kterého bychom mohli využít i jinak...
Vzal mě do náručí a dal mi pusu na čelo.. Odnesl mě nahoru do pokoje, kde následně zamknul..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
