,,Zde stojí odsouzená Victoria Cari, před Vámi celým městem." rozmotal svůj odporný svitek asi z oslí kůže, či čert ví z čeho ta blbost je.
,,Za zavraždění správce pokladny v jednom z nevěstinců, byla odsouzená k trestu smrti. Porušila za svůj život mnoho zákonů jež drží nad vodou naše království. Victorie, máte poslední slova?" nebude tu nikdo ze mě dělat kašpara, nikoho jsem nezabila a pokud ano měla jsem k tomu důvod. Jen jsem mu dala facku a následně vyhrožovala, raději se před mýma očima podřízl než aby plnil mé požadavky. Víme ne? Ubohá děvka jež ti roztáhne klín na počkání. Já jí píchám a ona ještě chce přídavek v odměně.
Jak ohavné. Tu klečím s hlavou opřenou o kus špalku, jaký to luxus, a on po mně ještě chce poslední slova. Přitom by byl nesmírně rád kdybych se mu dostala do rozkroku nehledě na jeho touhu, kterou skrývá se mi dostat pod sukni.
,,Ch.." než stačím cokoli říct jako svá odporná poslední slova, někdo mě vyruší.
,,Zadržte." řekl ženský hlas, když ona žena vyšla z davu, do obličeje vidět nebylo. Má na sobě helmu s vyrytými nesmyslnými znaky a zbroj. Není nijak vysoká, když se řekne voják s kundou, bere se to jako nějaké přerostlé 3 metry vysoké hovado.
,,Beru si ji jako zajatce. Naložím s ní jak sama budu chtít." dořekla větu a upřela pohled na mě.
,,Kdo si myslíte že jste, že přerušíte onu popravu a drze uvedete žádost?" zamračil se na ní skřet a já protočila očima. Zrak zůstal na jednom z diváků. Velice krásný muž, mám dojem že jsem ho už jednou potěšila. Usmál se na mě, no to je jasné přátelé!
,,To nebyla žádost skřete." haha, že by mi četla myšlenky? Začíná se mi líbit ten prcek.
Hodila po něm nějaký svitek, který hned na to rozmotal. Mám takový dojem že miluje svitky a pergameny, je vidět jak ho to baví.
,,Podepsán samotný princ Rikon.... kde jsi to vzala Harn z rodu Tharylů?" vykulil své ohavné oči na vojáka.
,,Zde klečící Victoria Cari je určitou dobu vzdálenou přítelkyní prince Rikona, který si nepřeje toto ohavné odsouzení z důvodu její neviny. Vážně velká úcta skřete, jí nechat pokleknout a přiložit hlavu na hnijící kus špalku. Aby jsi na tom samém místě neskončil i ty, dala bych si pozor." pohrozila skřetovi, ale znovu mi četla myšlenky. Skřet uražen pokynul aby mě pustili a strčil mě z vyvýšeného pódia dolů na zem. Oklepala jsem se a vyjela na idiota za mnou.
,,Vrať mi ty šaty tupče!" zařvala jsem a on mi je podal. Mrkl na mě, však kdo by si chtěl všímat takového odporného člověka? Možná jsem děvka ale vybírám si komu roztáhnu klín.
Harn mě táhne za sebou, mlčky postupujeme až dorazíme k nějaké chatce. Není ošklivá, spíše hezky zařízená.
,,Pobudeš zde tři noci. Tvůj pokoj je ve druhém patře, za dveřmi číslo osm." svým hrubým hlasem mi pokynula kam se mám vydat.
Chci jí poděkovat ale nenechá mě ani pomyslet na to že bych mluvila ,,Je pozdě, měla by jsi jít ulehnout na své lóže. "
Kývla jsem a šla nahoru po schodech v tom na mě ale ještě jednou promluvila ,,V noci se zde netoulej, ani kdyby jsi slyšela zvuky. Pokud tedy chceš žít. Nechoď do jiných místností než je tvůj pokoj, odpočinková místnost, umývárna a kuchyň. Je mi jedno kam budeš chodit mimo dům. Po třech dnech vypadneš. " odešla někam nevím kam, ale moc mě to ani netrápilo.
Vyšla jsem schody a vkročila do pokoje, kde pobudu jistou chvíli. Nevím jak Vy, ale zde, v místnosti kde lezou šváby a požírají se kočky, nebudu ani minutu. Silou otevírám dveře a běžím ze schodů směrem k hlavním dveřím, které ta svině zamkla. Podívám se na okna, jsou v nich mříže, to také nevyjde. Naštvaně odcházím zpět do své komnaty, kde je otevřené okno a pozor, bez mříží. S tou nejmenší nadějí jdu k oknu a podívám se dolů. Není to taková výška, pod oknem je i seno. Ale co když je to past...
Z postele vyjmu prostěradlo, když ho zvednu na matraci, pokud se to tak dá nazvat jsou mrtvý brouci a hrášek. To jsem snad princezna na hrášku nebo co? Prostěradlo smotám, připevním u okna a vyhodím ven.
Vyšlo mi to, ještě zjistit kudy zdrhnout. Mno... prý můžu chodit kam chci? Vždyť jsme v lese ty krávo! Vzpomenu si na cestu kterou jsme přišli, Harn sice smazala stopy ale to mě neodradí a jdu za nosem. Ucítím pečící se chléb, nereaguji a jdu dál.
Králíci a podobná zvířata kolem, ještě najdu kobru či jiného hada. Povedlo se mi vyjít na okraj lesa, sice ne blíže k městu, ale koho to trápí. Když už být vyloučena tak pořádně. Bez jakýchkoli zavazadel, které mimochodem stejně nemám se vydávám na Středozemí.
,,Pustili tě?" promluvil na mě jistý královsky narozený se hlas.
,,Rikone!" přiběhnu k němu a omotám se kolem krku.
,,Řekl jsem ti ať s tím přestaneš." pohlédl mi do očí a pohladil po vlasech. Vypadá ustaraně.
,,A já tobě ať se vzdáš nároku na trůn."
,,Už jsem ti říkal že nemůžu."
,,V tom případě já nemůžu přestat s tím co dělám. " odpověděla jsem a bez jakéhokoli slova se mu odtáhla z náručí a odešla. Bez rozloučení, bez vysvětlení či bez trasy na kterou se vydávám. Nic mu neřeknu.
Pokud toto byl náš poslední rozhovor, Bůh s námi.
