,,Omlouvám se." otočila jsem se již zvednutá z křesla Boriasovi zády ,,Nechci to rozebírat."
,,Je to tvůj syn!" zdůraznil ,,Musíš s ním být!"
,,Budu s ním a zemře než se bude vůbec stačit rozkoukat." otočila jsem se čelem.
,,Co chceš dělat?" zeptal se na otázku na níž sama neznám odpověď tak přesnou aby byla přesvědčivá.
,,Nevím." dívám se do temného lesa před sebou, v hlavě stále slyšíc zvuky. Zvuky proudící z minulosti.
,,Chceš odejít?" zeptal se.
Kývla jsem.
,,Nebudu ti bránit." řekl a odešel do domu, kde za sebou zavřel dveřmi.
Ranila jsem ho snad?
Bez váhání jsem opustila toto místo, i naposledy se po chatce ohlédla.
* * *
,,Zastav se děvko!" křikl na mne cizinec s namířenou kuší. S debilním úsměvem jsem se na něj otočila.
Ošklivý, tlustý a i dost hloupý idiot.
,,Počkej chvíli!" zastavila jsem ho ,,V pytli mám zrcatko a buček!Co chceš víc?". zmátla jsem ho a přestal tak křivit obličej.
,,Umíš kouřit?" ukázal na svůj rozkrok, nijak jsem se nenechala vyvést.
,,Nejlépe z kraje." možná lžu, ale berte to s nadhledem. Znovu mám svou práci.
,,Tak pojď se mnou." chytil mě za ruku a odtáhl někam pryč.
* * *
Chata zchátravělá, ošklivá stejně jako její majitel a že dřeva zbyla jen chniloba na chlebu.
Odtáhl mě to jedné asi nejhorších komnat, zda se tomu tak dá řikat. Ložnice, aneb šukací aréna přežraného pižmoně.
Stáhl si kalhoty a ukázal v plné "kráse" svého zvadlého pána, který se vzrušit nijak nechystal. Tohle není pták ale roztopená konev! Tomu chlapovi je asi okolo padesáti a tímhle chce dělat díru do světa?!
,,Ukaž co umíš." lehl si na postel a pokynul abych začala.
Přinesla jsem si provazy a šátek.
Ruce jsem mu přivázala k vyčuhujícím rohům postele stejně jako nohy. ,,Jo kotě! Jen do toho."
Ten hnusný pocit když vzrušujete plesnivého dědka co se chystá každou chvíli udělat pápá.
Šátkem jsem mu zaslepila zrak a stáhla se k jeho zvadlé konvi. V ruce držíc kleště a nůž. Vedle připravený oheň v krbu. Olízla jsem si rty a vychutnávala si ten jeho bolestný nářek a nadávky, které měli zastrašit mou osobu a jakkoli ji ublížit.
,,A je hotovo." odříznuté vyčouhavající věci z těla jsem mu odložila do truhličky vedle něj a přesunula se ke krbu z něhož jsem vytáhla rozehřátou ocel. ,,Možná to bude pálit." uculila jsem se a přiložila tu strašně nepříjemnou věc na jeho otevřeně rány. Zakřičel bolestí tak, že jsem mu musela ústa zacpat.
,,Doufám že jsi nechtěl další děti. Snad nějaké máš." sundala jsem mu šátek a nechala ho pokochat se mým mistrovským dílem.
,,Ty čubko!" zanadával a stále se díval zhrouceně na své bebí.
,,Až se dostaneš z provazů, své orgány máš na nočním stolku napravo od tvé slizké hlavy." ukázala jsem na truhličku což ho přimělo se zhroutit ještě víc.
Bez dalších slov jsem s úsměvem opustila tu rozpadající se spoušť.
Zdravím! Omlouvám se za chyby ale píšu na mobilu a je za minutu 2:00 ráno xD jinak snad se kapitola líbila ^^ K.
