Jsem na cestě dva dny po tom incidentu s táborem, snad je už nepotkám. Dorazila jsem do vesnice kde jsem ukradla měšec zlata, nenápadně samozřejmě, a pokračovala dále v cestě.
,,Heleme se." ten hlas jsem poznala, nechci se otáčet, nechci. ,,Ty jsi mi utekla." ano, byl to Ořech.
,,Co chceš Ořechu?" nakonec jsem se otočila na hnědovlasého chlapce a jeho partu, která na mě jen udiveně hleděla.
,,To je ta špindíra?" teď smekal ten co mě urážel před celým táborem.
,,Půjdeš se mnou princezno." řekl Ořech a hodil mě přes rameno.
,,Nikam!" vzpírám se, ale je mi to houby platné. Ruce mi sváže a pusu zacpe. Idiot!
Nemůžu mluvit ani prskat či kousat a nebo mlátit pěstmi. Maximálně kopnout ale nohy mi drží. Hodil mě před sebe na koně a vyjel z vesnice ale jiným směrem než byl tábor.
* * *
Vláčí mě přes hory i řeky, pole a lesy... kam to jede? V tom zahlédnu ceduli "Hallerův brod" . Zde nežijí debilní rytíři ale hodně známá rodina.
Zastaví před obrovským domem Hallerovic rodiny, nezdá se to ale vím hodně věcí i když jsem byla za branami království. Tahle část země je určena svobodným, více než svobodným lidem.
,,Bratře!" zavolal Ořech.
Ze dveří vyšel mladý kluk, mladší než Ořech ale ne a ne, není hezčí než on. ,,Enzo, kdo je to zase?" zeptal se a já vykulila oči na Ořecha.
,,Tentokrát to není děvka, Gede." při vyslovení jeho jména se jakoby zadusil. Vyndal mi z úst hadr a ruce rozvázal. ,,Gedeon se o tebe postará, já se vrátím večer." řekl mi když mě podával svému bratrovi z koně. Jen jsem kývla a šla s jeho bratrem do domu. Otáčím se za sebe a Enzo se u brány zastaví, podívá se na mě s úsměvem a odjede. Nechal mě tu, s hodně divným klukem.
Gedeon mi ukázal komnatu, kde budu pobývat a odešel. Zabouchl za sebou naštvaně dveře, což bylo marné jelikož mi do pokoje vtrhly tři malá děvčata.
Seřadily se a dívali se zájmem na mě. ,,Poprvé tu nemá Enzo děvku." řekne nejstarší. ,,Asi by jsme se měly představit, jak se sluší a patří na slušně vychované dívky."
,,Já jsem Darie." představila se.
,,Mně říkají Ester, ráda tě vidím." usmála se druhá.
,,A... já jsem....Haidi." řekla tenkým hláskem nejmladší z nich.
,,Těší mě, jsem Viktorie. Můžete mi říct co zde dělám?" zeptala jsem se jich a ony se na sebe jen podívali. Zakroutily hlavou a odešly z pokoje. Co to je?
Haidi se ale zastavila a počkala až sestry odejdou. Vrátila se ke mně a ukázala na truhlu, pokynula aby jsem ji otevřela. Jsou v ní šaty různých barev, a moc krásné. Podívala jsem se beze slov na Haidi ,,Obleč si je. Úplně dole je šperkovnice, kterou si polož na komodu támhle." ukázala na skříňku a s úsměvem odešla, zavřela za sebou dveře. Potom už jen slyším křik na malou holčičku co mi chtěla pomoct.
* * *
,,Viktorie Cari! Prosím do jídelny!" zavolal na mě někdo ze zdola.
