,,Victoria, jak jsou na tom lukostřelci?"
,,No.." podívala jsem se na skvotru.
Jednomu z nich spadl šíp z luku, druhému se utrhla tětiva a loktem udeřil dozorce do nosu.
,,Dobře." Ne...nejsou na tom dobře ani trošku.
,,Dobře? Tohle jsou přece lukostřelci, musí na tom být skvěle!" odpověděl mi král.
,,Tohle jsou lukostřelci?" ozval se Ezrik.
,,Učí se pomalu." položila jsem si ruce křížem na hruď a sledovala dění na cvičišti. Několik z nich vskutku talentovaných. Ale zbytek i po měsíci, jako by postrádali veškeré dětské zvyky udržet předmět v ruce.
,,I když to drží jako hrábě, není třeba se, vzhledem ke schopnostem naší Victorie, strachovat." děkuji strýčku.
,,Takže Viki bude běhat ze stanoviště na stanoviště druhé, jako splašená koza?" pozvedl obočí Ezrik ,načež Thorn vyprskl smíchy.
,,Do času boje budou plně připraveni i kdybych jim měla snížit příděl piva." uzavřela jsem debatu a opřela se o plot dívajíc se na Leviho, jak opravuje postoj nejmladšího člena skupiny.
,,Kdo je ten hoch?" nemohl si odpustit strýc tuto otázku.
,,Levi pomáhá Finnovu synu s držením těla u luku." odpověděla jsem rychle čímž bylo jasné, že mi tato debata není zrovna dvakrát příjemná.
Musí být připraveni. Válka je za dveřmi a oni ani po měsíci se nezmůžou normálně stát. Služebna mi přinesla sklenku vína. ,,Suché nebo sladké?"
,,To nejlepší v kraji." na otázku mi ale neodpověděla. Nevadí. Momentálně by mou žízeň uhasil i kompot z okurek. ,,Mám hlad." napadlo mě.
Siluety hor v povzdálí spolu se zapadajícím sluncem zní teplým a uklidňujícím dojmem, pokud se jedná o situaci ve které se nacházíme. Přiložila jsem sklo k ústům a napila se. Sladké. Není třeba se strachovat. Pokud začnu mít pochyby já, budou je mít i vojáci. V této chvíli je potřeba být v klidu. Stres na místě není povolen. Ale to zkuste vojákům, kategorie dvaceti až třiceti let, vysvětlit deset minut před začátkem první střelby z luku v boji.
,,...Victoria Cari se o to mile ráda postará." co?
,,Prosím?" zase jsem nedávala pozor.
,,Já na to dohlédnu pane, Victoria má příliž práce s výcvikem."
,,Levi Maceron, že?" usmál se král.
,,Ano." odpověděl.
O co jsem zase přišla?
,,Budete v první linii." nadnesl.
,,Ne!" vykřikla jsem. Neunikl mi překvapený pohled Leviho. ,,Nemůžete nejlepší lukostřelce poslat do první linie na jatka."
,,A když pošlu ty horší, pomůžeme si?" ustaraný pohled krále mě spaloval až po kosti.
,,Nechte mě něco vymyslet." odešla jsem z místa do kuchyně. Nechala za sebou všechny pohledy, osoby a stvoření. Mám času dost, možná moc odvážné toto tvrdit, ale mám hlad a spolu s ním nemůžu vymyslet inteligentní umístění vojska.
* * *
,,Koně!" ozvalo se zatroubení a tamější vojáci u hradeb se sdružili na jedno místo pozorujíc přijíždějící osoby v modrých hábitech na koních.
,,Modrá?" otočila jsem se oknu zády na krále sedícího v křesle u stolu.
,,To budou jezerní obyvatelé z Dorianu." zívl si a ospale otřel víčka.
,,Je třeba se obávat?" tady už nevíte komu věřit.
,,Pokud si svého jídla nevážíš, tak ne. V opačném případě spoléhej na to, že ti všechno sežerou. I mojí tajnou spíž nalezli. Hajzlové."
Poslední kapka vydána v lednu....čtenáři mé Děvky. Tu máte druhé Vánoce! Je libo bramborový salát? 😂
Ne, omlouvám se, ale já neměla na Děvku náladu a maximálně se těšila z komentářů co mi tu necháváte. Moc děkuju za vaše hodnocení tohoto díla, nevím zda to nazvat dílem, každopádně mám teď v hlavě dost předmyšleno co bude dál, tak snad to konečně bude jako za stara ^^ jste boží.
[Za chyby se omlouvám. Píšu na mobilu a v případě možnosti si to pročtu a opravím na PC.]
