Odešla jsem z tábora lesního vojska znovu na mou dobrodružnou cestu. Svou rodinu jsem našla, už mě nic netáhne a tak jsem se rozhodla, že půjdu za srdcem.
Možná čekáte že vám budu vyprávět svou cestu, jste na omylu. Nedělo se nic zajímavého, krom toho že jsem neustále se snažila dostat dál a dál od vojska. Alreasu nevím zda ještě někdy spatřím, ale přála bych si se s ní ještě setkat. Přeci jen jsme si nakonec padly do noty a zkazila to jen má rodina. Má...teď už její.
Tak jak jsem řekla, nebudu tu plýtvat kapitolami jen proto abych řekla nudnou cestu, raději to přeskočím.
Po útěku z vojska se dostávám plně vycvičená do města jménem Thorn. Jedná se o místo kde vládne lord považujicí se za krále, alespoň v ohledu vojska. Jmenuje se Thorn. Jistě překvapivé že se jmenuje stejně jako jeho město. Je však z rodu Tharylů, které doopravdy se dá říci vládne válečným záležitostem. Pokud si ještě pamatujete na Harn, která byla uvedena na začátku, jedná se právě o princeznu, jejíž otec chtěl syna. Neříkám že nemá bratry, ale ti bratři jsou spíše princezny než následníci trůnu. Thorn se za ně neuvěřitelně moc stydí, podle drbů co jsem zaslechla, se jednou převlékli dokonce za ženy.
Viděla jsem jak bránou přijíždí směrem na náměstí Harn na svém, velice dobře zkroceném hněďákovi a se svou jednotkou. Všichni vypadali schopně a silně. Autorita linoucí se volně vzduchem a ani velké napětí. Obyvatelé Thornu velice klidní a nikdo nikam nespěchá. Slyšela jsem že vyhráli každou bitvu a nehledě na dobití jejich města. To nepřátelé vždy padli na zadek, ani se nedostali k branám.
Zastavila se na náměstí a zavolala na lidi okolo, ať se vrátí do svých domovů a alespoň trochu stateční muži se mají dostavit k hradu, chránit toto město kvůli útoku nepřátel že sousedního města. Panuje zde ale sázka, že ten kdo vyhraje dostane města toho druhého. Pokud Thorn nikdy neprohrál, zkuste si spočítat kolik toho má, když několik měst vlastní spoustu jiných. S mým rodným městem má Thorn ujednán mír, takže od tamtud nic nehrozí, alespoň doufám.
Zamířila jsem také k hradu a dostala se díky služebným ke králi, který mě uvedl jako pomocnici své slavné rodiny. No pomocnici jako pomocnici, rádce, přítelkyně, ochrana i spojenec dohromady. Když se dozvěděl, že jsem z Rikonova království.
Poslal mě se umýt a upravit po dlouhé cestě, alespoň chvíli budu v nějakém klidu.
Dostala jsem svou komornou a služebnou dohromady. Připravila mi koupel do které jsem se ponořila celá. Pomohla mi umýt hlavu a zajizvená záda, za které se stydím. Proto nenosím ani šaty co odkrývají zadní část těla.
Vylezla jsem z vody a osušila se. Fiona mi podala látku, kterou neustále nazývá županem, nevím proč. Vlasy mi upravila, trvala jsem na vlnitých, rozpuštěných. O obličej jsem se postarala sama a u šatníku na mne čekaly pověšené šaty. Opravdu nádherné na to, že šaty moc nemusím. Černé se zlatým, nepatrným páskem a zlatými vyšívkami na konci. S rukávem a zahrytými zády, za což děkuji. A co víc, bez korzetu! Látka ušitá tak, aby padla na tělo. Obuv jsem dostala vyvýšenou, neboli jak Fiona říká na podpatku. Znovu v černě barvě.
Jako doplněk mi dala zlatou sponu co vlasů a zlatý, jemný šperk na krk. Opravdu hodně jemný, což zdůraznilo zase mou jemnost s ženskost. A jako náušnice jsem dostala malé,černé perly pověšené na zlatém, skoro neviditelném řetízku.
Vyšla jsem z mé komnaty vybavené mými oblíbenými barvami a došla k lordovi.
Zrovna měl proslov.
,,...takže se prosím snažte." vešla jsem a strhla na sebe pozornost mužů v sále.
Lord ke mně přišel a zblízka si mne prohlédl ,, Sluší vám to Victorie."
,,Lorde, chtěla bych se zeptat jestli mám volný přístup do knihovny." raději jsem se zeptala.
,,Přístup máš do všech místností v hradu." ujistil me ,,Takže v pořádku."
Uklonila jsem se a nechala se jedním jeho nejmladším synem odvést do knihovny, kde jsem se rozhodla studovat.
,,Tebe znám."
