Volají mě na večeři. Hlavou se mi honí mnoho myšlenek..
Bude tam Enzo? Dostanu vynadáno i za Haidi? Přijmou mě nebo vyhodí? Pokusí se mě zabít či uvěznit? Stanu se něčí manželkou? Znásilní mě v tomto domě někdo?
Zvednu si trochu šaty abych na ně nešlapala či nespadla jak půjdu dolů. Otevřela jsem dveře ze své komnaty a vyšla. Ptáte se co mám na sobě za šaty? Bílé, krásné z čistého hedvábí a velice příjemné. Pás zavázán letmo černou mašlí.
Schody přede mnou a já nakročuji na první, druhý, třetí a tak dále než se dostanu až dolů, kde mě mile překvapil doprovod, který jsem čekala ze všeho nejméně.
,,Jste překrásná." složil mi lichotku kterou jsme mu musela hned na to oplatit. ,,Půjdeme?" pokračoval. Jen jsem kývla a nechala se jím vést do společnosti, jiného světa který zažiji dnes poprvé.
U stolu sedí paní matka, tři sestry a bratr ze kterého mám děsivé pocity. Enzo mi odsunul židli na kterou jsem si s poděkováním sedla. Přisedl si vedle mě aby mi byl nablízku.
V celé místnosti se začalo diskutovat kdo, co, kde a jak... drby jednoduše řečeno a Enzo se jich nechtěl zúčastňovat stejně tak jako já. Jen zde sedíme a jíme večeři. Zpozorovala jsem že je můj únosce levák. Že by ho proto nikdo moc neměl rád?
,,A ty Victorie." obrátila se na mne lady.
,,Prosím." odpověděla jsem slušně na náznak přijaté konverzace.
,,Co je na tobě tak úžasného ty malá děvko?" mluví s plnými ústy, je to nechutné a navíc i neslušné vůči mé osobě.
,,Není to děvka, ženo." do místnosti přišel zrzavý muž s tmavším knírem nad rty. ,,Přemýšlej než něco řekneš, jsi tak nevychovaná." obešel stůl a zastavil se u mé židle. Otočila jsem se na něj a vzhlédla vzhůru. Pokynul abych mu podala ruku kterou hned na to jemně políbil. Usadil se do čela stolu a podíval na všechny sedící zde. ,,Gedeone, odejdi z místnosti."
Podívala jsem se na zvedajícího se Gedeona, a Haidi, která se zvedla s ním ,,Otče, dovečeřela jsem a Gedeon mi slíbil že mě naučí jezdit na koni." řekla svým jemným hláskem otci.
,,Ne, učit tě nechci." odešel bez své malé sestry která jen sklesle se dívajíc na odcházejícího chlapce.
,,Pokud vyčkáš, naučím tě to já." promluvil do ticha Enzo a usmál se na svou sestru.
,,Děkuji, bratře." také odešla, asi do své komnaty vyčkat či já nevím a zabývat se tím ani nechci.
K odchodu se zvedala i Lady ale lord Haller jí zastavil a pokynul aby si zpět sedla na židli. Odfrkla si a poslechla svého muže., který má zjevně pevné slovo v rodině.
,,Viktorie ti říkají že?" zeptal se.
,,Ano, pane." odpověděla jsem a zrak obrátila na svůj talíř, ruce položila na kolena.
Enzo mě chytl za ruku ale nic neříkal, ani se na mě nepodíval. Kvůli otci?
,,Nemusíš se bát, budeš zde v bezpečí." bezpečí zdůraznil směrem ke své ženě, která mě stále znechuceně pozorovala.
,,Děkuji pane." stále hledím do nedojedeného talíře, ale přestala jsem být hladová. Bojím se onoho muže, co skrývá za maskou. Darie a Ester v klidu jedí svou večeři a Enzo má s pravou rukou, nezdá se že problém ale není zvyklý jíst pravou.
,,Pokud dovolíte, půjdu do své komnaty." vstala jsem od stolu a odešla.
* * *
Kráčím po schodech a ozve se někdo za mnou ,,Počkej." přiběhne ke mně Enzo a chytí za ruku.
,,Copak?" zeptám se nechápavě a on mě beze slov táhne ven z domu do zahrady. Přes pár křoví a ostnů jsme došli k zářivé tůňce. ,,Páni." vydechla jsem a otočila se na Ořecha, který udělal gesto které bych o něj absolutně vůbec nečekala. Můj únosce a drzý muž, který vypadá i zvenčí namyšleně... mě políbil. Proč?
