,,..vojsko musí být připraveno na útok. Odtud až potud bude rozestavena sestava. Za hlavní sestavou je obrana. Harn bude mezi útokem a obranou se svojí družinou. Máme lukostřelce?" diskutoval král.
,,Nemáme otče." odpověděl Ezrik.
,,To jsem čínský bůh srandy nebo co?! " hněval se.
,,Umím s lukem." vypadlo ze mne aniž bych si to uvědomila.
,,Nemohu tě Victorie ohrozit." zamítal Thorn.
,,Ale ani zastavit. Pokavaď nemáte lukostřelce, dejte mi pár dní na to, abych vycvičila několik vojáků. Víte sám moc dobře, že je lukostřelec nezbytná obrana." obhájila jsem svůj záměr.
,,Ach, dobrá. Teď mi nezbývá nic jiného než se modlit, abychom i tuto válku vyhráli. Král Marcus se nerad vzdává, a jako můj svach [otec manželky svého syna] se nehodlá jen tak vzdát. " povzdechl si a já už neviděla nic, kvůli čemu bych měla stále stát na místě. Opustila jsem místnost.
Rozhodla jsem se že pomůžu v té kuchyni společně s Ezrikem. Po pomoci služebnictvu jsem se vydala do své komnaty. Překvapila mě připravená výzbroj do boje, pověšená v rohu místnosti. Nádherně lesklá věc a vedle nespočet šípů s lukem. [na obrázku vzhled]
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ve druhém rohu mého pokoje se nacházel černý úbor s hnědým pásem, určený pro volný čaj a do cvičiště. Jako doplnění mu z boku vysela i lesklá dýka. [obrázek]
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Podivila jsem se, že ke každému oděvu se bral jiný luk. Rozdíl mezi nimi je dost patrný. Zatímco první je černo-zlatý a zaoblen do jakési vlny, druhý je černý se šedou texturou normálního tvaru. Osobně si ale myslím, že mi bude více praktický ten druhý, ale můžeme dát šanci i první variantě.
,,Děkuji, Thorne." pomyslela jsem si a šla si obléci druhý oděv.
Když jsem se převlékla, nechala jsem svolat na dvůr hradu několik vojáků, kteří se u Harn hlásili pro lukostřelbu. Vyšla jsem z budovy a stoupla si před zástup, ani ne padesáti vojáků. Stoupla jsem si na vyšší kámen, aby mě všichni viděli vzhledem k mé velikosti.
,,Pozornost, prosím!" zakřičel jeden z ochranky do davu.
Jakmile se na mě všichni muži otočili, spustila jsem. ,,Jmenuji se Victoria Cari. Od dnešního dne budu vaším učitelem lukostřelby. Nějaké námitky?"
,,Jsi žena!" vykřikl jeden z vojáků.
,,A v čem je problém?" seskočila jsem a vydala se směrem k onomu muži.
,,Ty máš sedět a plést oblečení pro své děti! Nikoli zde učit někoho střílet z luku, což je mimochodem, neuvěřitelně jednoduché." pofrkl si, tak dvacet pět let starý, voják s blond vlasy a modro-žlutými oči.
,,Dobrá, pokud je tak jednoduché střílet z luku, jak sám říkáš, hodím ti dvě jablka do vzduchu a ty je budeš muset trefit dříve, než dopadnou na zem." mírně jsem se ušklíbla a nechala mu donést luk s dvěma šípy. ,,Máš pouze jeden pokus na každé jablko. A pokud netrefíš ba i jen jedno, nechám tě svázat k židli a položím ti na hlavu tyto tři malinké švestky. Pokud se netrefím tak přiznám, že mám raději sedět doma a vařit pro svého chotě. Pokud ale trefím všechny tři, všichni včetně tebe se mi pokloní a přiznají, že nejsem osoba, která by měla jen vařit a uklízet."
Vojákovi se do přijmutí výzvy moc nechtělo, ale nakonec povolil, protože mu to jeho hrdost nedovolila odmítnout. Sluha přinesl luk se dvěma šípy a podal se vojákovi. Hodila jsem do vzduchu dvě jablka najednou. Vojáka to vyvedlo z míry, protože nečekal že vyhodím obě dvě naráz. Vystřelil pouze jednou a ani se netrefil. Tedy trefil, ale do hustých vlasů jedné z dvorních dam, které z toho šouplo. Na zem upadla obě jablka, čímž on z poloviny prohrál.
Jak bylo v dohodě, nechala jsem ho přivázat silně k židli a položila mu na hlavu tři švestky, z toho jedna švestka schovaná za tou před ní. ,,Uniklo mi tvé jméno." řekla jsem a stoupla si šest metrů od něj.
,,Borny." odpověděl vyklepaně.
,,Dobrá, Borny. Být tebou se nehýbám, nechci místo švestky trefit tvé čelo." prohlásila jsem a přiložila šíp k luku. Natáhla a zaměřila. Ve chvíli mého stoprocentního přesvědčení jsem vypustila šíp, který se opravdu trefil do jedné ze švestek. Byl vidět značný oddych u Borna. Když jsem znovu nasadila a natáhla, volně jsem se nadechla a vydechla při zaměřování. Šíp vypustila a bylo to o nervy. Pro vší mé štěstí pro tento den, jsem se trefila do obou švestek jedním šípem. Teď jsem opravdu děkovala všemu božstvu na nebesích, že mě ochránili před potupou.
Narovnala jsem a sebevědomě se na Borna podívala. ,,Nuže?" vyslovila jsem.
Jeden z vojáků ho osvobodil a Borny vypadal při tom velice naštvaně. Poklekl a vyslovil tato slova ,,Lady Cari. Přiznávám, že máte lukostřelecké předpoklady a je i vidět značný výcvik Vaší osoby. Těším se na hodiny s Vámi."
,,Těšíme se na hodiny s Vámi, učitelko." najednou zvolali všichni vojáci, což mi dodalo na sebevědomí.
,,Přemístíme se k lesu kousek odtud. Připravila jsem Vám tam veškeré potřebné věci, terče, luky, šípy a podobně.
,,Mimochodem, o co se jedná, že se musíme učit lukostřelbu?" zeptal se jeden mladík, který jde do války zjevně poprvé a nebo se mi to jen zdá.
,,Byl jsi už někdy ve válce?" zeptala jsem se.
,,Ano." přikývl.
,,Dobrá. Král Marcus se rozhodl ze stran obklíčit území našeho krále Thorna, aby mohl provést útok na království, které ještě nikdy nebylo dobyto. Máme v záloze vysoké skály za městem, kde se většina z nás připraví na obranu ze vzduchu. Nevíme kolik jich bude, a proto je nezbytné abychom měli co nejvíce variant boje. Jiné skály než tyto v okolí nejsou, takže budeme ve značné výhodě. Ještě nějaké otázky?" odpověděla jsem a otočila se na všechny strany. Nikdo. ,,Dobrá, tak vyrazíme. Až usoudím že zvládáte ovládat tuto verzi boje na zemi a za pohybu, půjdeme na ony skály a nechám dole pro každého z vás připravit panáky, do kterých se budete muset trefit." pokynula jsem k odchodu a všichni mě následovali. Úžasný pocit...
Pokud chyby tak se omlouvám, ale opět píšu na mobilu, kde se mi mění slova a vynechávají části textu. :) K.
