Písničku si prosím pusťte :) ke čtení
,,Co tu děláš?!" zakřičela jsem na něj.
,,No já.." podíval se na Alreasu, která na mě sakra divně civěla. ,,Jsem tu s dcerou."
,,Dcerou?!" pořád křičím.
,,Je to můj otec." reagovala Alreasa a podívala se na svého otce.
,,Já.." nenachází správná slova zjevně ,,Chtěl jsem se ozvat."
,,Chtěl ale neudělal. Polovinu života žiji s pocitem že jsi mrtvý!" zarazila jsem se. ,,Kde jsou?"
,,Slyším Victorii?" ozval se ženský hlas přicházející do haly. Zamrazilo mě při pohledu na tu ženu, ztuhla jsem jak svíčka a dívala se jí do očí. ,,Viki?" poznala mě.
,,Kdo je to?" zeptala jsem se a kývla na Alreasu. Vedle ženy se objevil i chlapec, který mi do očí nahnal slzy. Utekla jsem z místa do lesu a vylezla na nejvyšší skálu tam, kde jsem se naučila šplhat rychleji než se naučila lukostřelbu. Vlasy vlající po větru, slzy z tváře ztekly rychleji než se vytvořily. Sedla jsem si na kraj skály mimo dosah Alreasina výborného zraku.
,,Co tu děláš?" zeptal se mě můj učitel šplhu.
,,Vidíš." sekla jsem a on mě raději nechal být, což dal najevo tím že odešel. ,,Hej!" zavolala jsem na něj. Otočil se ,,Nic jsi neviděl, nevíš že jsem tady, dobře?" jen kývl a pokračoval v cestě domů.
Celé ty roky pryč, celé ty roky já v domnění že jsou mrtví, všechny ty roky jsou zde a já se sem dostanu až teď... Byla jsem tak blízko už dříve, ale hradby zámku mne pustit nechtěly...
,,Až nebudeš vědět, čti knihy o legendách. Možná najdeš to co budeš v daný moment hledat." řekl mi otec když jsem byla ještě dítě závislé na své rodině.
Dívala jsem se na veškeré legendy, příběhy a další takové knihy, které mi měli odpovědět, tedy po zmizení mé rodiny z města. I Lesní vojsko ve knihách bylo uvedeno, proto mi to bylo povědomé když se to zmínilo v Hallerově brodě.
,,Ale otče, říkal jsi mi že bych neměla báchorkám věřit." v té době jsem nechtěla ty knihy číst.
,,Nikdy nevíš co je báchorka a co ne, a pokud se něco stane, tu odpověď tam najdeš a minimálně vodítko na odpověď." odpověděl tehdy klidně.
Teď tu sedím na nejvyšším vrcholku široko daleko, obrovský kruh okolo sebe mám a jsem tím aspoň na chvíli ochráněná od okolního světa.
,,Victorie?" zasáhl mne Alreasin hlas, neotočila jsem se ani jí neodpověděla. Úplně ji ignoruji. ,,Já.. ty je znáš?" zeptala se. Znovu jsem neodpověděla. ,,Hele, otec si s tebou chce promluvit a matka má neustále slzy v očích. Co mi uniká?"
,,Nic. Vypadnu odtud. To co mě zasáhnout nemělo mě zasáhlo kompletně. Díky za výcvik." vstala jsem a obešla jí, u kraje jsem se ale zastavila a ohlédla se na ní. Její nechápavý výraz vážně za to stál.
Skočila jsem dolů ze skály, zachytla se lana a dopadla na větev vysokého stromu, ze kterého jsem se pomocí dalších stromů dostala dolů ze skály.
,,Počkej!" zavolala na mě ale já na ní nečekala.
Ze skály se dostala stejně jako já a brzy mě dohnala, nasedla jsem ale na svého koně a ujela jí alespoň na chvilku, dokud mě nedohnala i na koni. Vjela jsem do skal kde nemůžu jet nikam než dopředu a dozadu. Na chvíli jsem se jí ztratila z dohledu, však ona si mě dohnala a předjela. Naskytla se jí tím výborná šance mi zatarasit cestu, což se i stalo.
,,Mluv se mnou!" křičí na mě ale já jí neodpovídám na její požadavky.
,,Uhni mi z cesty." přikázala jsem jí.
,,Ne!" protestovala.
,,Fajn." zasyčela jsem a koně otočila. Kousek popojela a pár metrů před ní se zastavila a znovu otočila. Pobídla jsem koně, který se rozeběhl a Alreasu i jejího koně přeskočil bez problému.
All tam pořád jen stála a koukala se na to jak jedu pryč ze skal.
* * *
Voda tekoucí v podobě vodopádu a zářivé jezírko, mě donutilo na chvíli zastavit a odpočinout si. Kůň se k vodě přiblížil aby zjistil zda se v ní něco ukrývá, jakmile byl ujištěn že v ní nic není, napil se.
,,Nebylo v úmyslu ti ublížit." zaslechla jsem za sebou mužský, známý hlas alias otec Alreasy.
,,Ale bylo. Nevyšlo ti to." odpověděla jsem.
,,Otoč se na mě prosím." prosil.
,,Jdi si za dcerunkou." sekla jsem.
,,Ta sedí na zemi přede mnou." odpověděl mi větou, kterou jsem nechtěla slyšet a ignorovala jsem jí.
,,Cože?" uslyšela jsem hlas Alreasy za námi.
Vstala jsem a stoupla si před něj ,,Ty už nejsi můj otec."
