Zjevně jsem Harn opravdu hodně překvapila, jelikož začala i pištět na Groga kvůli dezertu, který po ní požadoval.
,,Chyběl jsi mi Ezriku." objala jsem ho když jsme vstoupili do zahrady o kterou zrovna pečoval muž staršího věku, touto prací pověřený.
,,Ty mně taky." zesmutnil.
,,Ví to někdo?" zbloudila jsem k tématu.
,,Ne, nikdo." ujistil mne.
,,Dobře." usmála jsem se.
,,Máš nějaké zprávy o matce?"
,,Neviděla jsem jí od doby kdy mi bylo 10 let. " mrzí mne že mu nemohu říct že je v pořádku a ujistit ho aby se nebál. Bohužel nemám o ní žádné informace.
,,Dobře." sedl si na lavičku a já vedle něj.
,,Jsi v pořádku?" ptám se i přes to že odpověď vidím.
Neodpověděl.
,,Možná by ses chtěl projet k řece." navrhla jsem a bez jakéhokoli přesvědčování se Ezrik vydal ke stájím. Pokynul že si koně připraví sám, vzato já si koně připravit nechala a jen se dívala jak se o svého koně Ezrik stará. Pamatuji si na chvíli kdy se ti dva viděli poprvé, oba dva ještě taková hříbata. Ale jen smekám jak je Hor oddaný Ezrikovi.
,,Máte připraveného koně, lady." poděkovala jsem a na černého hřebce nasedla čekajíc na ty dvě hrdličky.
,,Můžeme." doklapal ke mně Ezrik s Horem.
,,Pojedeme na louku k Zlatavému dubu. Chceš to vzít přes řeku nebo most?" zeptala jsem se.
,,Přes řeku."
* * *
Vyhledala jsem mělčí část řeky a v klidu s těmi dvěma se dostala na druhý břeh. K dubu jsme si dali menší závod ale musím uznat že se Ezrik s Horem opravdu zlepšili ba i k dubu dorazili první. Bohužel pro Ezrikovu smůlu jsem ve šplhu lepší. Dolezla jsem až na vrchol odkud jsem se rozhlížela po krajině.
,,Viki? Nemůžeme už slézt?" prosil mě Ezrik co dolezl jen do poloviny a už se mu dělalo blbě.
,,Dobře."
Slezla jsem a sedla si vedle něj na trávů okousanou od zvěři. Zajímal se co jsem celé ty roky dělala a kde jsem byla. V tu ránu pochopil proč jsem vylezla na vrchol dubu tak rychle.
,,Vrátíme se? Musím ještě pomoct v kuchyni."
,,Ty a kuchyň?" podivila jsem se.
,,Rád jim vypomůžu." přiznal. ,,Přidáš se?"
,,Ráda." usmála jsem se.
,,Tak jdeme." vstal a vychovaně mi nabídl ruku, kterou jsem přijala.
Nasedl na koně a počkal na mě až těžce vylezu vzhledem k délce šatů, do sedla.
Projeli jsme se kolem skal a přes hlubší les, tudíž jsme se vydali jinou cestou než jsme měli k dubu. Ale u řeky nás čekalo nemilé překvapení.
,,Schovej se!" přikázal mi Ezrik, poslechla jsem a schovala se do křoví tak, abych nebyla vidět.
,,Kdo to je?" dívala jsem se na menší skupinu lidí něco u řeky tvořící.
,,Musím o tom říct otci. Pojď." nasedli jsme a projeli jinou cestou než jsme chtěli.
Nikdy jsem takhle Ezrika neviděla, vypadá hodně vážně a já ani nevím proč.
Dorazili jsme do města a k hradu kde seskočil z koně a běžel za otcem.
* * *
,,...je to vážné." akorát jsem dorazila. Všechny pohledy se upřely na mě.
