,,Wolfe sakra vstávej!" zakřičela jsem na Wolfa, který chrní tvrdým spánkem a ne a ne se vzbudit. ,,Tak kašlu na tebe, sním ti snídani. Jsou tvoje oblíbená vajíčka na slanině." odešla jsem ze stanu a už jen viděla tu bílou šipku co míří rychlostí blesku do jídelny. ,,To vždy zabere." řekla jsem si pro sebe a šla do zatím nepřeplněné jídelny.
Jako vždy je v čele hlavního stolu Alreasa a její poskoci, Wolf u toho stolu už nějakou dobu nesedí, protože ho Al naštvala a on to jaksi nevydýchal.
,,Nejsou vajíčka...." sykl na mne když si sedal s talířem.
,,No a?" zasmála jsem se.
,,Lhala jsi mi." hrabe se v talíři vidličkou, a odmítá sníst jakékoliv sousto toho blafru co má před sebou.
,,Jak jinak tě dostat z postele?" zeptala jsem se a stále ho pobaveně pozorovala, cítíc na sobě Alreasin smrtelný pohled. ,,Pořád na mě divně civí." kývla jsem na Wolfa směrem k Alrease.
,,Miluje mě, ale já místo toho abych šel za ní, jsem šel za tebou a to jí neuvěřitelně moc štve. Viděla jsi někdy jak zlomila desetikilovou tyč?"
,,Ne." odpověděla jsem slovem které čekal.
,,Tak tohle si představuje když tě vidí." vstal od stolu a políbil mne na čelo ,,Tohle žrát nebudu."
,,Dej to Jortovi, nepřišel a víš jak rád dává zbytky svým kamarádům od vedlejšího tábora." usmála jsem se.
,,A jo! Támhle mu jeden málem zhebl." vypukl v hlasitý záchvat smíchu a odnesl talíř do odpadků, které slíbil kuchaři odnést.
Židli odhodila i Alreasa a vydala se ke mně, nijak se jí neměnící tvář mne spalovala na uhel.
,,Za hodinu výcvik." zastavila se u mé lavice, na stůl položila dřevěnou dýku a odešla se slovy, že si to mám vzít s sebou.
* * *
,,Proč mám já dřevěnou a ty normální?!" křikla jsem na ní tázavě a ona protočila očima ke sloupu.
,,Kdybych tě chtěla zabít už bych to udělala. Každý voják se musí umět ubránit i zbraní, která nepříteli těžko ublíží." podívala se na můj postoj ,,Budu tě šetřit, neumíš ani pořádně stát, zde je vidět co tě naučil krom hrátek po nocích." podívala se na Wolfa který se ošklivě zamračil.
,,Tak si vezmi taky dřevěný." odpověděla jsem jí s úsměvem který mi nuceně oplatila.
,,Chceš vážně umřít?" zasmála se na celé kolo.
,,Dobrá no." kývla jsem pobaveně a pozorovala Alreasiny pohyby.
,,Nejdřív se musíš uvolnit. Hýbeš se jak prkno." koutkem oka se podívala na Wolfa a usmála se ,,Možná to ale v posteli Wolfovi vyhovovalo." je mi ho až líto ale musím ho v tom nechat jinak mě Alreasa zabije. ,,Fajn. Zaútoč." pobídla mne a já poslechla.
,,Moc se kontroluješ!" pokárala mě, ale ne moc přísně.
,,Taky se na to už můžu vysrat. Jednou řekneš že jsem jak prkno. Hlídám se abych prkno nebyla a ty mi řekneš že se moc kontroluji! Tak co z toho mám mít?" dala jsem si ruce křížem o hruď.
,,Pane bože, vyspi se s Wolfem a přijdeš na to jaké to je když se nekontroluješ a nejsi prkno!" křikla.
,,Co ti furt je?! Jsi do mě zamilovaná ale já do tebe ne! Co si z toho mám odnést když mě v jednom kuse spaluješ pohledem na uhel a Victorii chceš zabít?" zakřičel uraženě Wolf a Alreasa se na něj otočila tentokrát celá a na oko klidná.
,,Chci jí pomoct." uložila si zbraň zpět do pochvy a odešla do svého domu.
S Wolfem jsme se na sebe podívali nechápavě, a zpět na její dům, kde zavřela dveře. Přeskočil ohradu a vydal se ke mně mě políbit, já ho ale odstrčila ,,Slyšela jsem o tobě nějaké drby." pohlédla jsem nahoru protože byl vyšší než já a mírně pootevřela pusu.
Vím že nás z okna sleduje Alreasa, a tak se chovám co nejvíce nedobytně. ,,Dnes se vykašlu na knihu a pověnuji se tobě." zašeptal mi do ucha hladíc mi břicho. Odstrčila jsem ho a vrazila mu facku ,,Ne díky, jednoho syna jsem už po řece poslala. Druhému takový osud nepřinesu." odešla jsem do svého stanu, odkud jsem mu vyhodila veškeré jeho věci.
Předpokládám že to All velice pobavilo, protože jsem uviděla jak otevírá dveře a plně se na mě usmívá. Wolf koukal na své vyhozené věci ze stanu ,,Jo, na něco jsem zapomněla..." šla jsem zpět do stanu a hledala jeho knihu s brýlemi na čtení. Ze stanu s oběma věcmi vyšla a hodila je na hromadu, to Alreasu pobavilo ještě více ale Wolf si jí nevšímal.
,,Chtěl jsem rodinu!" křikl na mě zoufale.
,,Víš že mi je úplně jedno co jsi chtěl ty?" sykla jsem na něj což ho udeřilo, je mi ho i celkem líto ale jinak to nejde a může si za to sám.
,,Victorie!" vyslovil mé jméno a já vytáhla z jeho vaku dívčí spodní prádlo, které mimochodem, nebylo mé. ,,J-já..." koktá.
,,Tak rodinu? Udělej si rodinu s ní, určitě bude ráda." hodila jsem po něm vak a odešla do stanu, kde na mne už čekal černobílý pes, kterého jsem dostala od Jorty.
Klekla jsem ke svému kamarádovi a podrbala ho za ušima, do stanu ale někdo vkročil..
,,To byl masakr!" vytlemená na celé kolo mě chválí.
