VICTORIA
[předchozí dvě kapitoly z pohledu velitelky lesního vojska, neuvedeno, omlouvám se]
Písničku si prosím pusťte ke čtení :)
Velitelka mne přijala se slovy, že absolvuji krátký výcvik, abych prý nezhebla hned, jakmile odejdu z tábora.
Ujal se mě jeden více méně pohledný kluk, jejich nejlepší cvičitel. Každopádně mu bylo jasně řečeno, že pokud se mne dotkne ba třeba já jeho, nastoupí Alreasa, která mne šetřit nebude, ale v lepším případě jí nebude dělat problém mne odměnit alkoholem, což dělá problém Wolfovi. Jméno po vlku, který ho v deseti letech života poškrábal na obličeji. Má tam velice přitažlivou jizvu, která skvěle ladí s jeho vypracovaným tělem a všemi rysy.
,,Zpevni se Victorie!" křikl na mne.
,,Neječ na mě Wolfe! Jsem ani ne dva týdny po porodu!" zastavil se a pečlivě si mne prohlédl.
,,Nevypadáš jako matka. Na matku máš sakra pěknou postavu." přiznal.
,,Kdo taky řekl že jsem matka?" odpověděla jsem s tázavým pohledem, což on absolutně nepochopil. ,,Děkuji." povzdechla jsem si a znovu napadala postavu ze slámy noži, poté mečem který se mi blbě držel ale dostala jsem lehčí, což už se drželo lépe. A hned na to byl na řadě můj nový cvičitel na lukostřelbu, starší ale byla s ním neskutečná sranda.
Takto jsem výcvikem strávila asi týden, potom mi Wolfa odebrali protože.... no tak pardon no že jsme se trochu utrhli ze řetězu a měnili si více než sliny, ale kdo by odolal a že já si sakra vybírám.
Od té doby se za mnou chodí do osobního stanu po nocích mazlit, nezadaný a tak jsem ráda když v noci navštíví mé lóže kde skoro spím, a jde mi škrábat záda, což je mimochodem neskutečně příjemné.
Na výcvik mi přiložili Alreasu, což bylo slíbeno už na začátku když se začínalo s mým výcvikem.
,,Naučil tě Wolf alespoň něco, krom muckování se ve stanu?" cítím jak je naštvaná že jsem se dala více méně dohromady s jejím oblíbencem.
,,To jsi ho sbalila tak moc, že ti skočil do peřin?" vytočila jsem jí ještě víc tím že jsem si do ní rýpla.
,,Chtěla jsem tě šetřit, ale asi nebudu." zuří ale vypadá na první pohled klidná.
,,Ach, udeřila jsem do slabého místa." provokuji do mezí kdy už i vystartovala s chutí mne zabít.
Wolf mne vedle povzbuzuje, což Alreasu vytáčí ještě víc a tím pádem nedává více a více pozor.
Než se na mne po posledním odrazu svých ran na mne otočila, hodila jsem jí kýbl na hlavu a strčila do žlabu s vodou, náležíc koním.
Celá promočená si sundala z hlavy kýbl a jak zmoklá slepice na mě kouká. My dvě asi kamarádky nebudeme...
,,Dneska jsi vyhrála.." sekla.
Wolf ke mně přišel a objal na náznak své pyšnosti na mne, což Alreasa pochopila úplně jinak. Odešla naštvaná do budovy, práskla dveřmi a řvala na celý tábor, jen na své služebnictvo.
,,Musíme ještě cvičit." řekl mi Wolf pozorující budovu, která se brzy asi zboří.
,,Máš pravdu, ta se z toho jen tak nedostane." připustila jsem a z jeho objetí se vymámila. Nastala znovu hodina lukostřelby a zrovna důležitá, protože se řeklo že je dnes menší test toho co jsem se za ten týden a něco naučila. Lukostřelba mi i šla snad více než normální boj, takže v pořádku.
* * *
Netrefila jsem do středu tři terče z patnácti. Jorta mě poplácal s pochvalou na rameni a šel si znovu po svých ,,Zítra další hodina, snad se ti bude dařit tak jako dnes."
,,To bude další zkouška pane?" zeptala jsem se protože jsem ho nepochopila.
,,Ne, normální hodina. Začneš střílet za pohybu." usmál se a s rukami v kabátě odešel do své chýše na konci tábora. Má i něco jako hlavní hlídku, ale kolikrát jen spí a na hlídku posadí svého vnuka, který bere vše, dokonce i pouhé mytí nádobí velmi zodpovědně. Za odměnu je z něj nejlepší lukostřelec v táboře, Jorta přiznal že i od Alreasy je hodně ve předu, a to už je co říct.
Odešla jsem do svého stanu, kde na mém lůžku už ležel Wolf, začtený do knihy a ani si mne nevšiml. ,,To zde chceš spát každou noc?" řekla jsem po chvilce co jsem ho se zájmem pozorovala a svlékala se.
,,Je možné že Alre šibne a rozhodne se tě v noci ubodat. Takže tu raději budu." prohrábl si své špinavě blond vlasy, ani se na mne nepodíval. ,,To je ta kniha až tak zajímavá, že mi nevěnuješ ani pohled?" rýpla jsem si do něj, což ho přimělo se na mne s úsměvem podívat.
,,Jdi spát Victorie." poplácal na volné místo vedle sebe.
Bez jakýchkoli námitek jsem ho poslechla a do postele vedle něj ulehla, netuším kdy zhasl, protože jsem byla tak vyřízená a během chvíle usnula tvrdým spánkem.
Za možné chyby se omlouvám ale je jedenáct večer a já už toho mám taky plné zuby... po třech dlouhých kapitolách ._.
Ano, příběh urychlen protože do výcviku nemám moc co dodat. K.
