Zase kopec, rovina, kopec, rovina, a zase dolů z kopce... katastrofa.
Od doby co jsem beze slov opustila blízkost Rikona a jeho království, tak nic o něm nevím. Žádný dopis ani heslo, nakonec se žádám aby se zapomnělo na celé město i mé dětství.
Vydávám se na cestu života a smrti, nevím zda mě někdo nezabije či dokonce nenajdu své dlouho ztracené rodiče.
,,Hej! Ženo!" zavolal na mě mužský chraplavý hlas, otočila jsem se.
,,Nemáš náhodou kus chleba?" žebrá.
,,Vypadá to že bych ho měla starče?" ukázala jsem holé ruce, nad nimiž je pofrkl a odkráčel žebrat jinam. Zjevně i ochlasta, co dodat.
Les ve kterém jsem se před chvílí nacházela bych velice hustý ale krátký. Nevím co to bylo za les, mimo město jsem nikdy nebyla, byla tedy, ale jen k řece která je deset metrů od města. Hold měšťák.
Nikdy jsem neviděla svět za branami, jak se zde klíčí svobodní lidé, nemusíc platit žádné daně. Lidé vystačující si navzájem se svou rodinou a příbuznými, to jsem nikdy nepoznala.
Jsem malý kousek od nějakého výcvikového táboru, kterému se snažím obloukem vyhnout. Kdo z vojáků uvidí potulující ženu, berou ji jako pouhou děvku. Ano, myslíte si že jsem děvka ale opak je pravdou.
Je zde menší pole a tak do něj vkročuji s tím že mě zde nenajdou. Jsem skoro u konce velké trávy, ale chytne mě za pás jezdec. ,,Nesmíš se tu jen tak toulat!" pokáral mě a jede do tábora.
,,Ne do tábora ne! Prosím jen tam ne!" mám brek na kraji.
,,Proč?" udivil se.
,,Nejsem děvka, za kterou mě tam budou mít." vysvětluji a on se zasměje.
,,Neboj, a jsi navíc špinavá, ti by zájem neměli." co že to řekl?
Mlčky jsme dojeli do tábora, kde jak měl pravdu, o špinavou dívku zájem neměli. Kdyby věděli čím jsem si prošla, ble. Daný voják co mě hrubě unesl si mě odvedl do svého stranu, kde mi pokynul na něj počkat. Proč bych měla počkat na kluka co se vrátí v noci?
Vím že je to nevhodné ale připravím si koupel a ulehnu do ní.
* * *
Ráno se probouzím nahá v posteli a vedle mě únosce. Absolutně nic v té chvíli nechápu.
Klepu na něj aby se vzbudil což se mi povede, hodně veliký mrzout po ránu. Drzost mu oplatím.
,,Co dělám nahá ve TVÉ posteli?!" zařvala jsem na něj až se mu rozletěly oříškové kadeře.
,,Neřvi na mě, nic nebylo." znovu se zachumlal do deky a usnul.
Naskytla se mi možnost mu utéct ze stanu, také se mi to povedlo. Odešla jsem z celého tábora, tentokrát směrem na Západ. Nezmínila jsem se že jsem jim čorla koně? Tedy, čorla jsem ho ořechovi ale on si vezme jiného. Je to hodně temperamentní klisna, furt lepší než nadržený hřebec že.
