,,Sidney!" křiknu na malého chlapce pobíhajícího z místa na místo s dřevěným kopím v rukou.
,,Sidneali!" křikne na chlapce manžel, který vyšel ze svého doupěte, který nazývá kanceláří. ,,Tvá matka tě dala do rukou tvé tety pro dnešní den, začni se chovat slušně."
,,Omlouvám se teto Victorie." omlouvá se mi malý chlapec který se vzápětí otočí na svého strýce ,,Budeme jezdit na koni?"
,,Zítra."
Můj manžel odejde zpět do budovy a já se na mého synovce usměji ,,To bychom měli." chlapec se usměje také a pouze kývne. Podařilo se mi ho po dlouhé době z doupěte vylákat, ne sec na dlouho ale čerstvý vzduch mu prospěje.
Nechává svou ženu dnem i nocí samotnou, ve svém lůně chovajíc jeho potomka. Sám ve své kanceláři píchá děvky za zády své ženy, která mu byla oddána.
Můj tchán ležíc na svém loži ve své komnatě pro mne poslal, nemocný, nakažen smrtelnou chorobou která ho opravdu dostala na kolena. Dříve energetický a života plný muž přede mnou leží a s posledními silami na mne promlouvá. Na kraji jeho postele sedím a pozorně ho se skleslou hlavou poslouchám.
Navěky po poslední větě se uvelebil do nekonečného a ničím ho nerušícího spánku..
Z komnaty starce odcházím a potkávám na chodbě dvě nejmladší dcery a lékaře. Pouze letmo kývnu a odcházím, za sebou slyšíc nářek a pláč malých dívek.
Lehám do své postele která se nachází v mé komnatě. Držíc si své břicho se ztékajícími slzami po tváři, usínám.
* * *
Do mé komnaty vtrhla i se strážemi Ester. Z hlubokého spánku mne vyrušíc.
,,Victorie! Jsi v pořádku?" hledíc na v křečích se svíjející švagrovou nechává poslat pro porodní.
Hallia přispěchala v cuku letu. Připravujíc horkou vodu a látky do níž položí mé dítě. Připravuje si i další pomocné nástroje, názvy oněch nástrojů nechci raději ani vyslovovat. Už tak strachem se bojím o svého potomka a toto by tomu moc nenapomohlo.
Můj choť při mne nestojí, není zde na mnou podporu. Místo toho aby viděl jak se na svět dobírá jeho syn, píchá nějakou děvku kterou jsi nechal poslat z nevěstince nedaleko. On si mé dítě nezaslouží, a já mu ho nedám i kdybych měla sama přijít o život.
* * *
,,V kolébce synáčka chovám,
v rukou pevně svírajíc.
Veškerou lásku ti synáčku dávám,
mé náručí opouštíš.
Až do mého vlastního hrobu,
slzu neuroníš.
Vždy tu při tobě budu věrně stát,
i když mne neuvidíš.
Vodou svůj osud nalezneš,
život nový ti dán.
Dívku svou pravou pomiluješ,
...a syn ti nebude brán. "
* * *
,,Kde mám syna?!" křičí manžel na celé panství, ze kterého vyděšeně vyletělo ptactvo.
,,Na svět přišel mrtev, můj pane." sklesle odpovídá porodní a brání i s děvčaty dveře do komnaty lordovi chotě.
,,Pusťte mě tam!" snažíc se probourat do manželčiny komnaty, kde jeho žena údajně pokojně spí.
,,Je vyčerpaná pane." brání dveře porodní. Svou služebnou silně uhodí a do komnaty celý rudý vtrhne. Svou manželku však nenajde....
* * *
,,Uteč dokud je ještě čas, princezno má drahá. Nemám již tak moc času abych tě před svým synem dokázal ochránit." pevně svírá mou ruku, kterou odmítá za každou cenu pustit ,,Nesmí vědět že má syna, nesmí vědět že má dceru. Nesmí se nikdy dozvědět že jeho potomek je naživu. Zničilo by to celou rodinu. Když říkáš že ho miluješ, nevěřím ti ani jedno z těch slov. Dnes není možné milovat takového zbabělce jako je on. Takové zvíře prahnoucí po krvi." pokašlal ,,Zachraň sebe i to dítě, pokud opravdu toho tvora kterého chováš ve svém klíně miluješ, po porodu ho vyšli do světa. Nejlépe na proudy tekoucí ze severu, které obíhají náš kraj." slza mi ztekla po délce obličeje, mé žalem plné oči se podívaly na starce, který se snažil trochu usmát i přes veškerou svou bolest způsobenou svou chorobou ,,Bude žít šťastný život, život který ho v těchto místech nečeká a nikdy ho čekat nebude." stiskl silně mou ruku až v pěst a zavřel oči.
,,Zachraň své dítě, zachraň mé vnouče se dobírajíc na tento podlý svět." zněla poslední slova.
