Dračí věk

Kapitola 2.

Nechápavě zamrkám a párkrát na prázdno otevřu ústa. "J-já?" Zeptám se nakonec. Nechce se mi tomu věřit. Já? A pokusit se stát dračím jezdcem? "To...ne, to nepůjde. Kiba...mě nepustí." Povím smutně. Ten mě nedá z ruky. Vyživuje se v mém týrání. Aki s úsměvem zavrtí hlavou. "O tohle se neboj. Zítra prostě poletíš s námi." Řekne a přejde ke své dračici, načež jí začne hladit po mohutné hlavě. "Já tu ale nemůžu nechat Nyo! Neji by jí utrápil." To je pravda. Nepřežila by. "Kdo je Nyo?" Zeptá se zachmuřeně. "Nyo...je ten othas." Odvětím tiše. "Ty s ní mluvíš?!" Ozve se mi v hlavě nevěřícně. Nechápavě zamrkám. "No...ano. Každý večer za ní chodím a hrajeme si spolu. Je to má jediná přítelkyně." Zašeptám a smutně se na dračici zahledím. Chvíli mi pohled opětuje, ale pak se podívá na Akiho. Ten jí chvíli poslouchá. Baví se spolu jen svou myslí. Tohle neslyším ani já. Nakonec se Akiho tvář vyjasní a on kývne. "Ano, to by šlo. Bereme jí také sebou. Teď už poletíš?" Zeptá se a otočí čelem ke mně. "Neji...vám ji nevydá." Odporuji mu. Ne že by se mi nechtělo. Naopak, moc bych chtěl. Ale bojím se. "Tobě se snad nechce?" Udiví mě tón jeho hlasu a donutí mě podívát se na něj. Tváři se zvláštně. Nedokážu jeho výraz nikam zařadit. "Nejde o to, že by se mi nechtělo. Naopak. Na tuhle chvíli jsem čekal spoustu let. Ale teď se...bojím. Byl jsem v Kibově vlastnictví osm let. Osm hrozných let, kdy mi ničil život. Bojím se, že je to jen přelud a já zde budu muset zůstat a on...mě potrestá." Zašeptám se smutným úsměvem. Na rameno mi dopadne ruka a já se na Akiho s údivem podívám. Nyní dokáži rozeznat onu emoci. Lítost. A bolest. Než se naději, přivine si mě do náruče a omotá kolem mého útlého tělíčka své silné ruce. Překvapeně vydechnu a nejsem schopen se pohnout. "Nevím, čím vším sis musel projít, ale teď máš šanci. Šanci na nový život. Opravdu o to chceš přijít?" Zašeptá mi do ucha. Jeho slova jakoby ve mně něco...zlomila. Zatnu prsty do jeho kožené vesty a hlavu si opřu o jeho hruď. Z očí mi samovolně vytrysknou slzy a já se k němu přivinu. Objetí...to mi chybělo. "Poletím." Řeknu po chvíli a odtáhnu se od něj. S úsměvem si otřu slzy a s očima plnýma vděku se na Akiho podívám. "Děkuji, ale teď...mohl bych prosím...odejít? Musím na Nyo, zkontrolovat jí rány." Vysvětlím a čekám na jeho souhlas. Z jeskyní vylétnu jak střela, když dostanu Akiho souhlas. Nyo mě už na břehu očekává. Ihned se jí vrhnu kolem krku. "Nyo...Nyo!! My se odsud dostaneme!" Vyjeknu radostně. Nechápavě na mě koulí očima. "Dostaneme? Jak jako dostaneme?" Zeptá se. "Aki, ten červenovlasý, řekl, že nás odsud dostane. K nim." Vydechnu a pohladím jí po výčnělcích na hlavě. "A teď ukaž tu ránu, vyléčím to." Dodám nakonec a k ráně natáhnu ruce. Další má schopnost. Pomocí své vnitřní síly dokážu vyléčit téměř jakákoliv zranění, že zůstanou pouhé jizvy. Zavřu oči a veškerou sílu soustředím na zraněné místo. Po chvíli oči opět otevřu a po ráně zbyly jen malé jizvičky. Spokojeně se pousmeju. "Tak, a teď můžeme jít plavat." Shodím ze sebe oblečení a spokojeně se protáhnu. Jednu nohu napnu, spojím ruce a vyzvednu je nad hlavu. Měsíc je v úplňku a krásně osvětlije mé tělo. Před Nyo se nestydím, nemám proč. Opět mi zezadu strčí hlavu mezi nohy a já se se zavýsknutím octnu na jejím hřbetu. Ruce obmotám kolem jejího krku a natisknu se na ní. V mžiku se octneme pod vodou a splyneme spolu.

Aki chvíli zůstal se svou dračičí, ale po chvíli se rozhodl, že se poohlédne po onom chlapci. Sám nevěděl proč, ale chtěl ho více poznat. Chlapec pro něj byl něčím zvláštní. Jaké bylo jeho překvapení, když uviděl chlapce, jak othasovi léčí její zranění. "Léčitel, že by?" Ozval se mu v hlavě hlas jeho drahé, která vše pozorovala očima svého jezdce. "Již to tak vypadá. Ale všimla sis, jak skvěle s othosem vychází? Othosové jsou přece divoká stvoření a nikoho k sobě nepustí. Jak to, že k sobě Ryua pustila?" Zauvažuje Aki. Je to opravdu zvláštní. Othasové, hrdá a vzpurná stvoření. Zalapal po dechu, když se chlapec vysvlékl. U srdce ho přitom píchlo. Byl velice vyhublý a v měsíčním svitu byly vidět dlouhé, ošklivé jizvy po celém těle. Jistě následek krutého zacházení. "Agris? Musíme se o něj postarat."