Dračí věk

Kapitola 6.

Konečně jsem se dokopala k přidání dalšího dílu! A mám pro vás, kdo toto čtete, návrh. Vedle mám rozepsáno cca 11 dalších povídek a napadlo mě, že bych mohla začít vydávat i další, proto se chci zeptat, se kterou z nich mám začít.
Buďto příběh o chlapci, co nemluví, protože jeho hlas má až moc velikou sílu a dokáže jím ovládat ostatní. Další návrh je člověk x démon, kdy by démon zachránil člověka před smrtí a ten mu byl zavázán životem. Zamiloval by se do něj, avšak démon by to nevěděl a jen ho využíval. Další povídka by byla na téma mafie, něco v stylu pán x mazlíček. Další o chlapci, co miluje tanec a vyrůstá na ulici. Jednou se díky náhodě dostane do klubu, kde se specializují na street a tak by to začalo. A nakonec ještě učitel x žák, kdy žák žije sám a přivydělává si v klubu, kde dělá striptéra. Poslední povídka je psána v 'rpg' stylu. Budu ráda za jakýkoliv názor či podobně, abych věděla, jestli mám vůbec něco ještě vydávat. A přeji příjemné počtení.^^

Stanul jsem před velikou budovou, která měla být podle všeho ubytovna. Nerozhodně jsem se rozhlédl kolem, ale nikde nebylo ani živáčka. Nakonec jsem s povzdechem sebral velkou tašku a vydal se dovnitř. Zde mi naproti vyšla postarší paní. Vypadala mile. "Ty musíš být Ryu, že? Už jsme tě čekali. Pokoje jsou po dvou a všechny, až na jeden, jsou obsazené. Ty máš vážně štěstí! Mimochodem, jsem Hiroko, bytná." Vychrlí na mě s úsměvem a já se nezmohu na víc, než jen lehké pokývání hlavou. Poslední volné místo? Tomu se teda říká štěstí!

Hiroko mě vede po schodech kamsi nahoru a já se jen zvědavě rozhlížím kolem a snažím se zapamatovat vše, co mi říká. Koupelny jsou zde řešeny jinak, než v jeskyních. To kvůli místu. Ještě mi ukáže společenskou místnost, kde se lidé z ubytovny scházejí po večerech, nebo když se vrátí ze školy a nemají co dělat. Nakonec zastavíme před posledním pokojem. "Tak, tady budeš bydlet. Již je zde Ikaro, tvůj spolužák, určitě ho znáš." Při tom jménu sebou trhnu. Ikaro?! Jako...a sakra. To je ten, se kterým sedím? Ten nemluvící? Ach jo! Ale...ne, určitě bude v pořádku. A snad mu nebude vadit, že s ním budu dokonce i bydlet. Bytná na dveře zaklepe a vstoupí dovnitř. Nerozhodně se vydám za ní. Pokoj je poměrně veliký a prostorný. Vpravo a vlevo ode dveří jsou u stěn postele, pak na každé straně jeden stolek, k tomu židle a jedna velká skříň. Stěny jsou bílé a naproti dveřím je okno. S povděkem shledám, že je zde čisto, útulno a překvapivě i voňavo. "Ale, není tu. No, prostě mu řekni, že jsi jeho nový spolubydlící. Kdyby měl nějaký problém, ať přijde za mnou, ano?" Nestihnu ani odpovědět a Hiroko okamžitě zmizí. S povzdechem se rozhlédnu po pokoji a přejdu na stranu, která je volná. Zvědavě se podívám na Ikarovu stranu. Moc věcí nemá. Asi jako já. Za to má hodně knih. Postel pečlivě ustlanou a na stole rozložené sešity. Mám strašnou chuť se jít na jeho knihy podívat, ale na poslední chvíli svou zvědavost ovládnu a raději si začnu vykládat věci. Oblečení zabere sotva třetinu skříně. Na stůl vyložím věci do školy a nakonec přistoupím k oknu. Výhled mě překvapí. Z tohoto okna jde vidět do lesa, co sousedí s městem. Ani jsem netušil, že za budovou město končí. Ospale zívnu. Jsem docela unavený. A to není ani večer! Od společné koupele s Akim utekly nejméně dvě hodiny, ale já jako bych stále cítil jeho doteky. Lehce se při té vzpomínce zardím. Pak ale padnu do postele a schoulím se do klubíčka. V pokoji je příjemné teplo, tudíž není třeba se přikrývat. Netrvá dlouho a já se odeberu do krásného, snového království.

Ikaro se vracel do svého pokoje. Právě byl běhat a těšil se, až si konečně lehne do postele, popadne knihu a bude dál nerušeně číst. Jaké ale bylo jeho překvapení, když otevřel dveře od pokoje a na normálně prázdné posteli spatřil čísi tělo. Vzedmula se v něm vlna vzteku. Kdo se opovážil vlést mu do pokoje?! Zavřel dveře a naštvaně k onomu návštěvníkovi přišel. Už s ním chtěl zatřást, ale v tom si všiml, o koho se jedná a svou ruku zavčas zastavil. Byl to Ryu. V poklidu oddechoval a nevnímal nic okolo. "No jo, vždyť bytná říkala, že mi sem brzy někdo přibude." Zamumlá a zvědavě si chlapce prohlíží. Vypadá tak klidně a bezbranně...tenhle prcek, že vyléčil Abadona? K neuvěření. S uchechtnutím ho nechá spát a přemístí se na svou postel. Snad to s ním půjde. Protože pokud ne, dopadne stejně jako předchozí, co se pokoušeli narušit jeho klid.