Dračí věk

Kapitola 14.

Zdravím, zde přináším další díl Dračího věku. Aki a Ryu mají ještě svůj zasloužený klid, ale Ryua čeká jedna ze zásadních věcí jeho života. Něco, co musí získat každý dračí jezdec. 
 Hlavně se nezalekněte úvodního obrázku prosím. :D
 Přeji příjemné počtení.^^

Z postele jsme nevylezli snad tři dny. Stále jsme se jen muchlovali, líbali a milovali. Hlavně to. Po těch třech dnech jsem měl pocit, že se snad ani nepostavím. I tak to ale bylo krásné. Navíc jsme to měli povolené. Tedy, ehm. Válet se. Nechtěli jsme, aby nás kdokoliv rušil. Chtěli jsme být jen a jen spolu, užívat si společnou blízkost. Ale i to muselo jednou skončit. Čekalo nás několik povinností, co s nedalo odložit. Aspoň že draci se o sebe uměli postarat sami. Po celou tu dobu byli buď v jeskyni nebo venku. Bylo pěkné počasí, tak se váleli u jezera, ve veliké trávě a následně svá mohutná těla svlažili v chladné vodě. I nám se poslední volný den k jezírku zachtělo. Proto jsme nyní již byli u vody a cachtali se na samém kraji. Bylo to to samé jezírko, od kterého mě prvně elfové odnesli. Bál jsem se, to ne že ne. Prvně jsem tam ani nechtěl vkročit, ale poté se mi to nějak povedlo a nyní už byl klid. 

"Ryu! Neplav moc daleko, ať se neutopíš!" Křikne na mě Aki, když vidí, že plavu dál od břehu. Jen se zasměju. "Neboj, plavat ještě umím!" Křiknu zpět a plavu dál. Už jsem od kraje docela daleko. Ale což, co by se mi tu mohlo stát? Znovu by mě unesli? Ne, nevěřím, že by se znovu mohlo stát něco takového. Po nějaké chvíli se přetočím na záda a nechám se kolébat vodou, přičemž zrak upřu na jasnou oblohu a na rtech mi hraje úsměv. Přemýšlím. O všem, co se stalo. Jaké by to asi bylo, kdybych toho dne neoslovil Agris? Nebo kdybych neošetřil tu drobnou dívčinu, co musela snášet Kibu onehdy večer? Nevím...nevím! Vše je takové matoucí. Stačilo udělat jednu jedinou věc jinak a teď bych tu nebyl. Nepoznal bych Suie a Ai, ani Ikara a ostatní. Neměl bych draka, neodhalil bych svou moc a...a hlavně bych neměl Akiho. Lidé na lásku pohlížejí různě a já na to dříve ani nemyslel, ale teď je to jiné. Teď bych bez lásky nedokázal být. Ne bez lásky k Akimu. Co já bych si bez něj počal? On vnesl do mého života radost a štěstí. Světlo. Ano, on je mé světlo. Samozřejmě tu byly i ty horší chvilky, jako když éter omámil Akiho a on mě chtěl znásilnit, nebo když mě elfové unesli...ale těch pěkných zážitků je více. 
Avšak z mých vlastních myšlenek mě vyruší voda, co se mi dostane do nosu a já sebou začnu mlít. "Sakra, dávej pozor! Nesmíš se utopit, zemřel bys! A já, no...já...já sice ne, ale...ale ty ano!" Ozve se mi v hlavě a já se se smíchem narovnám. "Promiň, trochu jsem se zamyslel." Odpovím éteru a opět udělám pár temp. V hlavě se mi ozve zabrblání a já se jen uculím. Bál se o mě? To je rozkošné! "Jaké to je? Být ve vodě?" Zeptá se pak a já začnu na místě šlapat vodu. Přemýšlím. Jak bych mu to měl popsat? Nejde to přeci popsat. Ale pak mě něco napadne. "Chtěl bys to vyzkoušet?" Otáži se éteru tiše. Vycítím jeho překvapení, ale pak se ozve tichý souhlas. "Aki?" Křiknu na Akiho a ten pohlédne mým směrem. "Teď se nelekej, ano?" Dodám pak a než se naděje, potopím se. Mé tělo pohltí voda a já začnu klesat ke dnu. Končetiny se mi zdají být těžší a brní. Avšak poté už...nic. 

Aki jen stihl zachytit Ryuovo varování, než se jeho tělo potopilo. Zarazil se, ale s výkřikem Ryuova jména rychle plaval na místo, kde se jeho tělo potopilo. Už byl skoro tam...ale v tom se před ním, k jeho údivu, vynořilo cizí tělo. Mohutné, bledé s dlouhými, černými vlasy. Aki se zasekl, ale pak zpanikařil. "Ryu? Kde je? Ryu!" Křikne a rozhlíží se všude kolem. To ho ale černovlasý chytne za rameno a donutí se uklidnit. A v tom si Aki všimne značky na mužově krku, co sám vytvořil. "Ryu?" Hlesne jen. Černovlásek chvíli mlčí a Akiho si prohlíží. "Asi už víš, kdo jsem. Hlavně se nelekej, Ryu mi na chvíli své tělo propůjčil. Ano, jsem éter." Poví černovlasý. A v tu chvíli Aki pochopí. Ale je to opravdu tak? Opravdu sem Ryu éter pustil nebo si jen éter jeho tělo přivlastnil? Jako by snad éter věděl, o čem Aki přemýšlí, pustí jeho rameno a udělá ve vodě pár temp. "Neboj se o něj. Opravdu mě sem pustil, chtěl jsem vědět, jaké je to plavat ve vodě. A navíc tu nebudu moc dlouho. Sice se mi tu líbí, ale.." Nedokončí, neboť se v tu chvíli potopí pod vodu a plave až na dno, kde zůstane a zahledí se zespodu na hladinu. Je to opravdu nádherné. Následně se vynoří a společně s Akim zamíří zpět na břeh. Zde se usadí a chvíli mlčí. Éter si pak prohrábne dlouhé, uhlově černé vlasy a na Akiho upře oči stejné barvy. "Pokud mu ublížíš, nebudu váhat a zabiju tě. Ano, klidně to ber jako výhrůžku. I kdyby mě pak Ryu nenáviděl, udělám to. Nenechám ho více trpět." Pronese pak směrem k Akimu. Ten chvíli éteru pohled oplácí, ale pak se uchechtne. "To samé platí i pro tebe." Že by vznik nového přátelství? I to je možné. A pak si povídali. Dlouho. O všem možném. Jenže po nějaké době éter vycítil Akiho touhu po Ryuovi. Pousmál se a postavil. Akiho převyšoval o několik centimetrů. "Tak, již ti ho vrátím, byl jsem tu déle, než jsem původně zamýšlel." Pronese a zavře oči. Pak netrvá dlouho a tělo se vrátí do původní Ryuovi formy.