Dračí věk

Kapitola 15.

Zdravím, zde je další díl dračího věku. Upřímně, nepřijde vám, že se mé psaní změnilo? o.o Přijde mi nějaké jiné. Divné. To bude asi tou maturitou. Hlavu mám úplně jinde. xD No, jen jsem chtěla oznámit, že se pomalu, ale jistě blížíme do konce. Snad si Dračí věk užijete. Teď ale přeji příjemné počtení a komentář či vote potěší. <3 

Ještě chvíli jsem jako v mrákotách na meč hleděl. "No páni, a...co je tohle za místo? Co ty knihy? A tenhle meč? Jak jako, že ho vyrobili mí předkové? Jak to, že tohle místo nikdo nenašel?Nikdy?" Zasypu éter několika otázkami. Jen zaslechnu jeho pobavený smích a lehce nafouknu rty. "Tohle je jen obyčejné místo, kam si prastaří odkládali své věci. Knihy jsou plné jejich vědomostí, i když s překladem ti budu muset pomoci. Pochybuji, že je jejich jazyk znáš. Přece jen je to již pár stovek, tisíců let, co žili. Ten meč, jak jsem již předtím řekl, byl speciálně ukován pro souznění s éterem. Naučím tě to ovládat. Vy to teď nazýváte Dragör. Meč je vyroben z onyxu. Normálně je to strašně slabý materiál, ale v tomto je použita magie a není možné, aby byl zničen. Když ho budeš používat ty. Tví předkové...no. Jak jistě víš, nějací z nich také měli tu moc vládnout éteru, ale já nikoho z nich nepřijal. Oni původně doufali, že s mečem mě ovládnou. Pff, hlupáci." Uchechtne se a já se mezitím vydám k jedné hromádce knih. Sednu si k nim a začnu se jimi probírat. "A tohle místo je kryto starobylou magií, proto to tu nikdo nenašel."Dovysvětlí mi to nakonec a já chápavě přikývnu. Listuji knihami, ale opravdu ničemu nerozumím, vše je psáno v jakých si divných znacích, co mi připomínají spíše klikyháky. Ale éter mi pomůže. V hlavě mi vše říká a mně se otevírají ústa úžasem. Je zde vše...a mnohem více než vše. Dávná historie, stará kouzla, různá zaklínadla. Také několik předmětů, prsteny, náramky, náhrdelníky...vše s kouzelnou mocí. Sice už skoro není cítit, ale funguje to na stejném principu jako smaragd, co jsem našel u elfů. Stačí dobít a zesílí magii svého uživatele. Je to úžasné, Tohle místo je hotový ráj pro ty, co umějí ovládat nějaký živel. A pro ty, co dychtí po vědění. Byl jsem do toho všeho tak zabrán, až jsem ztratil pojem o čase. Vyrušil mě až Lorael. "Ryu, musíme letět zpět. Aki se po nás shání." Upozorní mě. Až teď mi dojde, že tu musíme být už hodně dlouho. "Jo,hned jsem tam." Slíbím mu. Vezmu meč a do vaku, co tu byl, dám několik nejdůležitějších knih. Našel jsem tu i náhrdelník z bílého zlata, ve kterém byl zasazen rubín. Byl tmavý jako krev. Rozhodl jsem se, že ho vezmu Akimu. Poté jsem se ale již vydal ven. Bylo šero, Lorael celou dobu čekal venku. Oddechl si, když viděl, že jsem v pořádku. Nasedl jsem na něj a vydali jsme se zpět domů. Cestou jsem se rozhlížel kolem, abych věděl, kudy kam. Stále jsem ale přemýšlel nad tím, co jsem dole našel. Byla tam opravdu strašná spousta knih o lidech, co uměli ovládat veškeré živly a občas i éter.
Po nějaké době již ale doletíme do Noskie a přistaneme před jeskyní. Prvně v jeskyni Loraela odstrojím a věci uklidím, načež se on pustí do jídla a já se přesunu do své části, kde na mě již čeká Aki. "Aki!" Vyjeknu s úsměvem a ihned se mu vrhnu kolem krku. Na rty mi vtiskne lehký polibek, než oba padneme do postele a já se lísavě otřu hlavou o jeho tvář. "Vlastně...mám ti toho spoustu co říci!" Vzpomenu si pak a spustím. O tom tajném místě, o dragöru i o všem, co jsem se dozvěděl. Nakonec mu ukážu i onen náhrdelník. "Tohle ti pak dám. Ale prvně musím zjistit, jak energii v něm obnovit. "Šeptnu a opět se k němu přitulím. "A co ty? Co po tobě král chtěl?" Zeptám se ho následně a zvědavě k němu vzhlédnu. Na chvíli se zamyslí. "Plán útoku. Potřebujeme něco mít, pokud...no, spíše až elfové zaútočí. Rozložení jezdců, možné síly a místa, kde by mohli zaútočit." Povzdechne si a překulí se na záda. Ruce složí pod hlavu a zahledí se na strop. "Upřímně se toho celkem obávám. Ryu...něco se blíží. Všichni to cítí. Draci jsou neklidní." Zamumlá a zavře oči. Chvíli jej sleduji, ale poté se k němu přitulím a na hrudi mu začnu dělat drobná kolečka. "Bojím se toho. Viděl jsem u elfů, co dokáží, a pokud mají těch smaragdů více...nebude to dobré." Šeptnu. A je jasné, že jich více mají. Není možné, aby měli jen jeden. Aki chvíli mlčí, ale pak souhlasně přikývne. "No, nebudeme to teď řešit. Co ty a brnění? Slyšel jsem, že vás dostihl starý hlídač." Uculí se na mě Aki a lehce mě cvrnkne do nosu. Mírně se zachruji, ale pak se usměju a přikývnu. "No...tak trochu. Nebýt éteru, aby by na mně skončila kyselina. Fuj." Oklepu se. Nechápu, proč tam takového starého strašáka mají, stejně se tam nedostane nikdo, kdo nemá draka nebo není natolik blázen, aby lezl po těch strmých skalách. A myslím, že nikdo takový blázen není. "Ikaro byl pro zbroj také zaslán. S Abadonem mu to jde skvěle." Zamyslí se pak Aki a lehce se zamračí. "Nelíbí se mi to. Jste na boj strašně mladí. Koukni, kolik je mně. A v kolika jsem začínal. A kolik je tobě?To prostě nejde!" Zakvílí Aki. A mně tak nějak dojde, že ani nevím, kolik mu je. "Kolik ti vlastně je?" Zeptám se zaraženě. Aki se na mě s povytáhnutým obočím podívá. "No...jsem na tomto světě už přes 28 let.." Řekne pak, mírně váhavě. Překvapeně zamrkám, ale pak se rozesměju. "Ty jsi ale stařec! Vždyť jsi o nějakých deset let, vlastně více než to, starší než já!" Směju se dál. Ne že by mi to vadilo, jen...já nevím. Myslel jsem si, že je mladší. Ale což, mně to nevadí. Miluji ho a to je hlavní. Aki mě šťouchne do ramene a já si všimnu, že se červená. Rozkošné. "Aki. Ikaro je skoro dospělý a já...já sice ne, ale musím pomoci. Chci pomoci. Je ve mně éter. Mám bílého draka. Nikdy jsem neměl nijak velké sebevědomí, ale teď vím, že jsem silný. A když tu sílu mám, chci ji využít k dobrým účelům. Pokud mohu někoho ochránit, budu jen rád. Navíc není možné, abych zemřel. Éter mě nenechá." Zašeptám. Ano, éter mě nenechá. Co jsem zjistil, automaticky mi kolem těla vytvoří brnění, když něco hrozí. Takže bych se spíše měl bát já o Akiho. Ne že bych se nebál. "Teď to ale neřeš. Jdeme se mazlit. Musíme si to užít." Šeptnu nakonec a na Akiho se obkročmo vyhoupnu. S lehkým úsměvem mi položí ruce na boky a já se k němu sehnu, abych si vymámil jeden z delších polibků. Měl bych toho mít po těch x dnech dost? Možná ano, ale já nemám. Chci ještě. Chci ho. chci Akiho. Chci ho cítit po svém těle...a v sobě. "Aki.." Zamumlám mu do rtů a lehce mu skousnu spodní ret. Vycítím jeho úsměv a ruce, co mi zlehka začnou přejíždět po bocích. Tělem mi projede mírný třas, vzrušením. Sám mu jednou rukou vjedu do vlasů a začnu se jimi probírat. "Pojď, první se omyjeme. Přece jen jsme oba byli bůh ví kde." Mrkne na mě pak a sleze z postele. Nespokojeně zamručím, ale to se již ocitnu v jeho náruči a nechám se odnést k vodě. Před jezírkem mě Aki postaví na zem a pomalu začne vysvlékat. Jen co jsem nahý, svlékne se také a společně vlezeme do vody. Přisáčkuji se k němu a zády se opřu o jeho hruď. Netrvá to dlouho a já pocítím jeho ruce na svém těle. Umístí je ponejprv na bříško, po kterém mě začne zlehka hladit, ale poté vyjede výše, až na hruď, a mezi prsty levé ruky sevře jednu mou bradavku. S tichým zakňouráním se nahrbím a vydechnu. Nechápu, proč je mám tak citlivé. Co jsem zjistil, on je tak citlivé nemá. Za to u něj vítězí krk či část kůže pod pupíkem. Tam je on nejcitlivější. Teď ale nemám čas přemýšlet o tom, co je pro něj nejcitlivější, mám co dělat sám se sebou. "Mm, Aki.." Zamumlám a nechávám se jím dále laskat. Poté ale neodolám a otočím se čelem k němu. Chvíli mu jen hledím do očí, ale pak se pousměji a drze si přivlastním jeho rty ve škádlivém, hravém polibku. Jednou rukou mezitím zabloudím do jeho klína, kde do dlaně uchopím jeho penis, který zlehka promnu. Díky tomu se mi dostane odměny v podobě Akiho stenu. Snad ta nejvyšší možná pocta v tuto chvíli. Netrvá dlouho a cítím, jak jeho úd v mé ruce tvrdne. Rty se mi zvlní ve spokojeném úsměvu, přičemž jej nepřestávám dále dráždit. Ani on nezahálí a začne mě honit. Ze rtů se mi vydere pár stenů za sebou a voda mezi námi šplouchá. Následně se nečekaně ocitnu opět ve vzduchu. No, moc dlouho jsme tu nepobyli. Jen se pousměji a k Akimu se více přivinu. Ocitnu se v posteli a natáhnu k němu ruce, abych ho mohl obejmout. Ochotně se ke mně přivine a rty si přivlastní v náruživém, vášnivém polibku, který mu s chutí oplácím. Jednou rukou putuje po mém těle, po boku, než se ocitne u zadečku, který lehce promne. Poté mi prsty přejede v rýze mezi půlkami a prstem poškádlí vstup. Snad až nedočkavě se zachvěji. Zpod polštáře vyloví olejíček a namočí do něj prsty. Následně jimi potře můj vstup, aby se do mě lépe dostal a zasune do mě dva prsty. Netřeba začínat s jedním. Přece jen je zadek dosti přizpůsobivé místo a jemnost není něco, co bych já potřeboval. Aspoň ne takto velká. Spokojeně vydechnu a více od sebe roztáhnu nohy, aby do mě měl lepší přístup. A že se činí pěkně. Prsty ve mně různě kroutí, pak přidá další a roztahuje mě, aby pro mě byl sex co nejpříjemnější. Poté ale prsty zavadí o mou prostatu, díky čemuž se ze mě vydere další sten a já se propnu v zádech. "Aki, prosím...pomiluj se se mnou.." Požádám ho pak, již notně vzrušeným hlasem. Neváhá ani chvíli. Prsty ze mě vytáhne a ihned je vyhradí jeho úd. Hlasitěji zasténám, ale on se nedrží nijak zpět a ihned do mě začne silně přirážet. Boky mu vycházím vstříc a ruce umístím na jeho ramena, za která se jej uchytím a lehce do nich zatnu nehty, abych mohl nějak ventilovat veškeré své vzrušení. Naprosto dokonalé. Pak mě ale Aki překvapí změnou polohy. Oba se ocitneme na boku, on mě chytí pod kolenem a nohu mi vyzvedne více do vzduchu, přičemž do mě nepřestává zezadu přirážet. Je to tak intenzivní, že se ani nebráním stenům vycházejících z mých úst. Myslím, že tomu by nešlo se bránit, ani kdybych chtěl. Následně ale, k mé smůle, své přírazy zpomalí a zvláční. Nespokojeně zakňučím. "Aki.." Vydechnu jeho jméno a dám mu zadečkem vycházím vstříc. "I ty můj nadrženče, chtěl bys ještě?" Zavrní mi do ouška, které poté lehce skousne a já jen přimhouřím oči. Prostě a jednoznačně dokonalost. Ale pak se nade mnou slituje a opět začne přirážet více. Opět se přetočí tak, že já ležím zády na posteli. Nohy si obmotám kolem jeho pasu, čímž si ho přitáhnu blíže. Mé rty uvězní v dalším polibku a rukou zajede do mého klína. Slastně mu zasténám do úst. Nejsou to žádné přehnané steny, spíše jen takové ty přírodní, samovolné. "Aki, Aki, já.." Zašeptám a propnu se v zádech. Chtěl jsem ho varovat, že už budu, ale nějak mi to nevyšlo. Následně se ale propnu v zádech a již konečně vyvrcholím. Aki ještě zrychlí a za doprovodu hlasitějšího stenu se rovněž udělá. Pár pohyby si dopomůže k úplné slasti, ale pak ze mě již vyklouzne a já stáhnu půlky, aby ze mě nic nevyteklo. Vydýchávám se a přijmu další Akiho polibek. "Tak, a teď znovu voda." Zašeptá mi do ouška. Zvedne si mě do náruče a odnese do jezírka, kde se k němu přitulím a hlavu si položím na jeho hruď. "Miluji tě.." Zašeptám a zvednu k němu pohled. Chvíli se utápí v mých očích, ale pak se ke mně skloní a políbí mě. "Já tebe také." Šeptne ještě předtím, než mě políbí. 
~
Další den mi Lorael oznámil, že má kovář brnění hotové. Nadšeně jsem vylétl z postele, oblékl se a spícího Akiho políbil na tvář. Poté jsme se ale s Loraelem vydali ke kováři, co nás již očekával. Brnění bylo nádherné. Bílé, krásně se lesklo na slunci. Naprostá dokonalost. Ještě mi vysvětlil, co a jak a ukázal mi, jak se vše nandává. S Loraelem jsme od kováře odlétali v plné zbroji. Byl na nás nádherný pohled. Zbroj se na slunci leskla a my vypadali jako kometa, řítící se z nebe. Byl jsem spokojený, šťastný, než mi došlo, co to vlastně vše znamená. Jsem připraven na bitvu. Budeme bojovat. To jest můj osud, kterému se nelze vyhnout. Bitva...je blízko. A my se musíme pořádně připravit. Vyhrajeme. Musíme.