Dračí věk

Kapitola 3.

S trhnutím se probudím a polekaně otevřu oči. "J-jéj!!" Vyjeknu. Zjistím, že...jsem ve vzduchu! Já letím! Prudce kroutím hlavou a rozhlížím se všude kolem. "Klídek, ať neslétneš." Ozve se za mnou a já polekaně nadskočím. Pootočím hlavu, abych viděl na majitele onoho hlasu. "Aki?" Zeptám se překvapeně. "Co se stalo?" Až teď si všimnu, že jsem nějak...zapevněný. Kolem nohou mám obmotané řemeny, které jsou připevněné k dračímu sedlu. Za sebou cítím Akiho tělo a trochu nervózně se zavrtím. "Jak to, že už jsi vzhůru? A...proč jsi to udělal?" Ozve se mi u ucha. "Já...kdyby tě plameny zasáhly, uhořel bys. Kolem sebe jsi stále měl vzdušné brnění, které...pulzovalo. Kdyby se dostalo do styku s plameny, vybuchlo by to." Vysvětlím a přitom musím trochu pootočit hlavu, aby mě Aki slyšel. Lehce se otřesu. Tady nahoře je docela zima. Ale to možná bude tím, že jsem po zranění. A jo, to zranění. Všimnu si, že na sobě mám nějakou košili. Ihned jí rozepnu a kouknu na své břicho. Je obvázané. Nehledě na Akiho protesty začnu obvaz rozvazovat. Pak úlevně vydechnu. Je to pryč. Rána je zahojená, i když ne zcela. Rychle si košili zase zapnu, aby to Aki neviděl. Rozhlédnu se kolem a oči se mi rozšíří. Já letím! Konečně...splnil se mi sen. Neudržím se a vesele výsknu. "To je krása!" A opravdu. Letíme mezi mraky, které nás obklopují jako hustá mlha. Trochu se nakloním na stranu a otočím, abych viděl dozadu. Letíme první, sformulováni do šipky. "Nenakláněj se...spadneš!" Vyjekne Aki a já v jeho hlase rozpoznám úlek. Tiše se zasměju. Tělem mi proudí adrenalin. "Ale Aki...vždyť je to...úžasné!" Zahlaholím vesele a natáhnu se, abych mohl Agris pohladit po silném krku. "Jsi nádherná."  Povím jí obdivně. V záři slunce se celá leskne a vypadá jak samotné slunce. Myslím, že nepřátelé se této dvojice musí bát. Už jen při pohledu na ně tuhle krev v žilách. A co teprve, když budou mít zbroj. Letíme asi další půlhodinku. Ale pak začneme klesat a po chvíli se pod námi objeví obrovské město, v jeho středu stojí veliký zámek. V údivu pootevřu ústa. "Noskia." Zašeptám okouzleně. Hlavní město této země. Zde žijí dračí jezdci. Je tu pro ně škola, Dračí líhně, dračí jezdci zde mají své jeskyně, co sdílí s draky...prostě úžasné! Sem naše panství dováží různé plody, co dá naše půda.

Ozve se troubení signalizující přílet letky. Na to všichni draci zařvou a ostře to vezmou dolů. Tím se více opřu zády o Akiho. Trochu se z toho začervenám. Snad mu to moc nevadí. Ale já za to stejnak nemůžu. To ten tlak. Kousek na městem to draci vyrovnají a jeden po druhém se snesou na zem, kde se již zbíhají lidé. Možná i z toho důvodu, že zde sebou máme othase. Nyo. "Nyo? Jsi v pořádku?" Zeptám se starostlivě své přítelkyně. "Já ano, co ty? Co se stalo? Byl jsi mimo! Vůbec jsi neodpovídal, byla jsem vyděšená!"  Ozve se vyčítavým hlasem. Tiše se zasměju a vše jí stručně vysvětlím. To už ale Aki sleze a zečne mi rozdělávat popruhy, které mě jistily, abych nespadl. Chci normálně seskočit, ale na zemi zjistím, že mě nohy neposlouchají a já se svezu Akimu do náruče. "O-omlouvám se, nejsem...na to zvyklý." Zamumlám a rukama se opřu o jeho hruď. Rozhlédnu se kolem a ihned sklopím pohled. Lidé si mě nestydatě prohlížení. Pak se ale ozve řev. "Nyo!" Vyjeknu a rozhlížím se kolem. "Aki...k-kde je?!" Zeptám se a s němou prosbou se na něj podívám. Chvíli přemýšlí, ale pak přikývne. "Stejně jí budeš muset uklidnit. Skoro jsme jí sem nemohli dostat, když jsi omdlel." Odvětí a vesele se ušklíbne. Jednou rukou mě podepře a vede za Nyo. Ta je skrčená v jednom koutě a vrčí na přihlížející, kteří kolem ní utvořili kroužek. Uvolní se, když mě spatří a z hrdla se jí vydere zvonivý zvuk, signaluzující radost. S díky se odpojím od Akiho a kulhavě dojdu k Nyo, která mi již vyrazila naproti a podepřela mě hlavou, abych nespadl. "Vidíš? Zvládli jsme to, teď jsme volní." Zašeptám a obejmu jí kolem krku, kde už není žádný odporný řetěz. Lísavě se o mě otírá a já ji drbu mezi zakrslými růžky. Lehce zavrčí, když se za mnou někdo objeví. Otočím se, ale nepouštím její hlavu a odhodlaně hledím na jezdce, co se kolem nás seskupili. "Myslím, že by sis měl promluvit s králem. Potřebujeme vyřešit pár věcí i ohledně othase." Ozve se Aki a já jen přikývnu. Nějak jsem tušil, že mě tohle nemine. Jen se bojím nechat Nyo samotnou. "Neboj, bude v pořádku. Pokud bude svolná, odvedeme jí do její jeskyně." Dodá Aki, jakoby věděl, co se mi honí v hlavě. "Nyo, zvládneš to? Nemusíš se bát, oni ti neublíží, ano? Kdyby něco, zavolej mě." Zašeptám směrem k ní a naposledy jí pohladím. Pak se otočím k jezdcům. "Můžeme."