Hluk věčného ticha

Nepochopitelný svět dospěláků

Když slavím osmnáct
z každé strany slyším
"Tak chovej se už dospěle!"
já to rádio ztiším

Nechci to dál poslouchat
vlastní hlavu mám
je to přece jenom na mě
svoje práva znám

Já můžu být dítětem
do kdy budu chtít
v pyžamu si zůstat
do bunkru z dek se skrýt

Smát se pěkně nahlas
vyplivnout víno hnusný
fakt nebudu nosit
co podle vás je vkusný

Kašlu na pravidla
dospěláků světa
maraton večerníčků
moje další meta

Budu si hrát v písku
po louce válet sudy
nenechám si přebít
svoje dětský pudy

Dál budu číst si pohádky
horký kakao pít
a na pracovní cestu
plyšáka si chci vzít

Na disneyovky nový
nadšeně chodit do kina
před příšerama všema
pak uchrání mě peřina

A až konečně usnu
bude se mi zdát
jak až do smrti smrťoucí
nepřestanu si hrát

Tahle mě fakt hodně bavila, takže jsem se nedokázala udržet a tak ji tady máte, doufám, že se bude líbit^^ A jak říká Petr Pan:
"Never grow up."