Hluk věčného ticha

Naděje

Naděje, naděje, jak krásně to zní,

tolik radosti a štěstí je v ní.

Jestli však naději nádhernou máme?

Na to se pořád dokolečka ptáme.

Naděje zůstává, poslední umírá,

jak plamen svíčky pomalu skomírá.

Proto si navždy svou naději udržuj,

prosím tě, na tohle pořád si pamatuj.

Pamatuj, že za svým snem musíš jít,

můžeš jít s někým, nebo docela sám být.

Nesmíš si naději proklouznout nechat,

za svým snem raději musíš dál spěchat.

Najdi si cestu na své křižovatce snů

však počítej s tím, že mnoho bude dnů,

kdy půjdeš po ní svým snům vstříc,

a možná jich bude ještě víc.

Na konci každé cesty je cíl,

a na každé z nich mnoho je chvil,

kdy říkáš si, že to nezvládneš,

že zakopneš, nebo upadneš.

Po každém pádu, musíš dál jít,

nejdůležitější je, svou naději mít.

Na cestě za snem tvým,

určitě, to já vím.

Zklamání, potvora, nejednou přijde,

neboj se, jde se dál,

ono to vyjde.