Hluk věčného ticha

Boží vůle

#básnička na téma "tahák" ohledně školní slohovky:) snad se bude líbit xx

V lavici sedím, přemýšlím tiše,
spolužák písemku vedle mě píše,
ruka mu klouže po papíře,
a já si říkám to je k nevíře,
jak se mu ten arch bleskově plní,
já zatím sedím jako na trní,
protože nevím, co bych psal,
a takhle to jde dál a dál.

Přede mnou leží prázdná strana,
a já dumám nad tím, pročpak tak zrána,
mučí nás nad testy, mučí nás zkoušením,
výborné výsledky jsou dány souzeným.

Pouze dvě slova na podkladu bílém, (moje jméno)
jaká že profese bude mým cílem?
Jestli snad popelář, či dělník v lomu,
právník to nebude, co dodat k tomu.

Aspoň ten tahák napsat jsem měl,
pro moji smůlu, však bohužel,
opomněl jsem i tuhle maličkost,
a náhle přepadla mě šílená zlost,
na sebe, na úču, na spolužáky,
na všechny na světě hloupé taháky.

Do testu napsal jsem pouze pár čárek,
vím, jaký čeká mě v žákovské dárek,
ta tučná pětka z literatury,
bude mě trápit jak noční můry,
vleze mi do hlavy, nenechá spát,
jediné, co zbývá, je začít se bát,
protože neumím naprosto nic,
sbohem má jedničko, nazdar, tě pic!

Povzdechl jsem si a tužku vzal,
letos jsem pětku snad nedostal,
můžu si za to jen a jen sám,
zahanben proto vám povídám,
já snil jsem o vile, o autě luxusním,
a teď se osudné chyby já dopustím.

A najednou jako blesk z čistého nebe,
rozhlížím se všude okolo sebe,
zmaten, veselý a potěšen,
můj malý problém zdá se už vyřešen!

Do hlavy vlezla mi učenice,
deskami mrskla jak ploutví bělice,
do mysli zaplula se šplouchnutím,
a já jak kouzelným proudkem mávnutím,
uměl jsem všechno, co před chvílí vůbec,
nebudu asi zas takový tupec...

Psal jsem jak o život, fakt ze všech sil,
tužka, ty uběhla snad tisíc mil,
pak třídní zaslechnu, jak řekne: „Stačí!"
Pocit z mé práce je hned jinačí,
než na jejím úplném začátku,
na prstech oděrky do pátku,
z mého šíleného psaní,
a do zpocených dlaní,
vzal jsem ten popsaný test
a vítězně zaťal svou pěst.

Máš smůlu, bobánku, na mě jsi krátkej!

Upřímně nechápu, co se to stalo,
vím však, že chybělo opravdu málo,
a dostal bych tučnou a velkou kouli,
vedle mě spolužák očima koulí,
když jsem se zeptal, co se mu stalo,
hlesl jen: „Jak to že ti to tak psalo?
Já přece zvládám každičkou prověrku,
to, co tu dneska mám, je sotva na 4!"
„Tak to máš z toho, jak pořád se pýříš,
dnes ovšem k výprasku od táty míříš."

Kdo se mě zeptal na otázku z testu,
určitě našel bych nějakou cestu,
vysvětlit vám, že jsem se neučil,
jen Boží vůli na papír tlumočil,
kdybych měl říct, čím to vše bylo,
katolíkům by se to nelíbilo,
byl to totiž tahák boží,
šlo jen o nebeské zboží,
pomohl mi, poradil,
na správnou cestu navnadil.
On totiž chce, abych prošel,
k cíli svému šťastně došel.

S jedničkou v žákovské sním o vile, trávníku,
nádherným žitím je život právníků...