Hluk věčného ticha

Iluze svobody

Malý chlapec ptáčka chytil
do zlaté klícky své
přitom vůbec nepocítil
že věci dělal zlé

Vyděšen je ptáček žlutý
máchá křídly zoufale
jak je tento mladík krutý
jeho činy troufalé

Co tím získáš, sebereš-li
mi mou svobodu?
Teď si pískáš, já ti doma
nikdy zpívat nebudu

Přinesl si klícku zlatou
položil ji v pokoji
čeká už hodinu pátou
ptáček o zpěv nestojí

Po dni, a dvou, a týdnu celém
kanárek vězněn dál
co se to děje s jeho tělem?
Nezbyl nic než žal

Z okna se smutně dívá
a stále touží potají
takhle už to s lidmi bývá
že chtějí to, co nemají

Náhle si chlapec všimne peří
co ztrácí ptáček smutný
a vidí klícky, klíče, dveří
byl tento můj čin nutný?

Cosi se uvnitř něho mění
cosi, jak přízrak poznání
to, co učinil dobré není
tak tady je mé doznání

Zničil jsem ti život tvůj
kanárek sotva dýše
a tak, prosím, chvíli stůj
poslechni mě tiše

Miloval jsem ptačí zpěv
chtěl jsem doma krásu mít
necítím teď nic než hněv
nenechal tě v klidu žít

Provedl jsem špatnou věc
pláč nepomůže nic
otevírám nyní klec
tak leť svobodě vstříc