Hluk věčného ticha

divocí, nádherní, nezkrotní

Zůstaňme svobodní
Žijme divoce a nenechme si ujít nic
Chtějme hodně, stále víc a víc
Čekejme od života zázraků spoustu
Ty, které nespolkneme v jediném soustu
Spíš ty, které zůstanou s námi dýl
Půlnoční historky, tance lesních víl
Buďme dál svobodní, divocí

Běžme vstříc jitrům, utíkejme za nocí
Nic nedělejme dvakrát, jen pokud to lépe býti má
Provolávejme slova, navenek nevinná
Naučme lidi krásy světa, snů
Nevšednost všech těch všedních dnů
Které v jeden slévají se
Řekněte, ať už nedají se
Omezovat pravidly a prací
Ať ke světu se neodvrací
Řekněte jim, ať začnou divocí být

Divocí, svobodní, mladí
Komu to pořád tak vadí
Že život si chceme užívat
Smát se a zpívat a malovat
Milovat se pod noční oblohou
Když my můžem, tak jiní nemohou?
Chceme být divocí, nádherní, nezkrotní

Naskočit na vlak, zamávat městu
A v tomto jedinném kratičkém gestu
Začít psát nový řádek
Dost bylo křiku, lží a hádek
My chceme lásku, mír a řád
Aby měl každý každého rád
Chceme tančit, vyprávět, smát se
Chceme být divocí
Ke světu hnát se