Until we die (CZ)

Part 3 - Škola

Ovšem ve škole to nebylo o nic lepší. Ať jsem se snažila jak jsem chtěla, nemohla jsem dávat pozor.

Učitel psal na tabuli nesmyslné vzorečky a já si akorát začala kreslit do sešitu místo zapisování poznámek.

Millye vedle mě utrhla kus papíru ze sešitu, něco na něj rychle načmárala a podala mi ho.

Bylo na něm napsané: Chtělo by to nějaký odvaz. Tak jsem papírek otočila a na druhou stranu ji odepsala: Jasně. V neděli bychom mohli někam zajít.

Šla jsem po chodbě do třídy na hodinu dějepisu a přitom si v hlavě říkala: Takže ještě dějepis a angličtina a pak můžu domů. To zvládnu.

Dostihl mě Josh. Byl doslova jednička v otravování a zrovna dvakrát neprospíval. Alespoň pracoval ve školních novinách. V každém vydání byla poslední stránka speciálně určena pro drby, tak si člověk musel dávat pozor co řekne. No, alespoň před ním.

"Ahoj" zvolal zvesela. Byl ještě celkem udýchaný jak se mě snažil dohnat. "Čau." "Tak jsem si říkal jestli bys nechtěla někam zajít." Jeje, to byla otázka? Jako rande? Není můj tip, ale co mu mám říct?

"Hele, Joshi... jsi milej kluk, ale nevím. Myslím, že bude lepší, když každý půjdeme svou cestou." To asi nebylo nejlepší, ale co jsem mu měla říct.

Tak jsem se odmlčela a čekala na jeho reakci. Mám za to, že se mu během dvou sekund vystřídalo 5 reakcí na tváři.

"Á, no jasně. Tak pa zítra." Vydoloval ze sebe, na konec se usmál a odešel.

Bylo mi ho strašně líto. Možná jsem mu měla dát šanci, ale já nevím.

Děkuji za přečtení. Další díl bude v neděli.