Until we die (CZ)

Part 18 - Naděje

Bohužel moc benzínu mi nezbylo, ale bylo ho tolik, abych se dostala z města pryč. Jela jsem po betonové cestě a nikde ani noha. Nikdy jsem se neučila řídit, ale není to tak těžké. Hlavně když vedle sebe nemáš nikoho kdo by tě pořád na něco upozorňoval. Stejně mi chybí. Mamka i taťka. Tak... auto už to dál nezvládne. Zajela jsem na kraj a vystoupila z vozu. Neměla jsem nic. Své věci, jidlo ani vodu. Jen zbraň se čtyřmi náboji a nůž. Napadlo mě podívat se do kufru. Co když jeho bývalý majitel tak spěchal, že si ani nevzal věci?! A nebo to už vojáci vše vzalo do tábora?!

Dokulhala jsem se ke kufru. Šílené to bolelo. Když jsem však kufr otevřela, nic v něm nebylo. Jak jsem předpokládala. Pak jsem se však podívala pod stočený koberec. Autolékárnička! Vzala jsem ji a šla si sednout zpatky do auta. Rány jsem si ošetřila a oddychla si. Pak jsem z lékárničky posbírala zbytek věcí, které by se mi ještě mohly hodit a vystoupila jsem. Cesta vedla rovně kolem lesa z obou stran. Vyrazila jsem na druhou stranu. Pryč od města.

Šla jsem už pár hodin. Chtěla jsem si na chvíli sednout a napít se. Kdybych něco měla, ale nemohla jsem. Ta těch pár hodin jsem potkala asi jen ze 3 zombie, kterým jsem ukončila trápení. Všichni mrtváci musí být ve městě. Na levé straně náhle skončil les a mohla jsem vidět pole, za kterým byla farma. Nevypadala obydleně, ale ani opuštěně. Sevřela jsem nůž v ruce ještě pevněji a šla přes pole kolem lesa, aby to nebylo tak nápadné.

-----------------------------------------------------------

Podívala jsem se do oken, nikde nikdo. Zkusila jsem dveře, byly otevřené. Tak jsem na ně zaklepala, abych zjistila, jestli tam nejsou chodci. Nic. Farma sice nevypadala jako kus baráku ve městě, ale také nevypadala, že by ji katastrofa nějak změnila. Byla to prostě farma. Jako prvni jsem zkontrolovala kuchyň, něco málo v ní bylo. Když jsem omrkla i zbytek domu a zahradu měla jsem jasno. Barák byl čistý a vybavený vším, co potřebuji. Jen netekla voda a nešla elektřina. Stáje byly prázdné, jen v nich byla spousta slámy. Pole bylo rozorané a půda byla namrzlá. Oplocení kolem pozemku bylo v havarijním stavu. Přemýšlela jsem co dál, když jsem jedla fazole z plechovky. Bylo mi úplně jedno, že jsou studené. Jídlo je jídlo. Pak jsem akorát tak padla do náruče postele, která byla nahoře v ložnici. Tohle mi vyšlo. Prozatím.

Zdravím. Omlouvám se, že nevydávám tak často, ale opravdu toho mám moc. Příběh teď vypadá celkem nadějně, ale co my víme. Moc mě potěšíte voty a komenty.
Miluju vás - Drayen