Until we die (CZ)

Part 10 - Peklo

Snažila jsem se protlačit skrz lidi a běžela jsem mezi regály s nadějí, že někde uvidím své rodiče.

Najednou jsem spatřila mamku jak se protahuje s nějakým ošklivým chlápkem o poslední šunku. Běžela jsem ji na pomoc. "Ta šunka je moje!" řvala na něj. "Ale já ji viděl první!" ohrazoval se. Mamka začínala svůj boj o šunku vyhrávat. Chlap znejistěl a zařval na ni. "D*vko!" Nic nikdy nenamýchlo mamku víc, než když ji někdo urazil. "Sráči!" Konečně jsem k nim doběhla a pomohla jsem mamce získat šunku. Tahaly jsme tak silně, že až ji už neudržel spadly jsme obě dvě na zem. Pěkně mě z toho bolel zadek.

Ten chlap úplně zrudl a šel proti nám. "Co si myslíš, že děláš?!" a tentokrat to bylo mířeno na mě. Věděla jsem, že máma mi teď moc nepomůže a volat o pomoc je taky blbá věc. Bohužel jsem neměla sebemenší šanci ho přeprat. Člověk, který probíhal ve vedlejší uličce se bouchl do regálu vedle nás a já dostala nápad. Rychle jsem vstala a aniž byl pořádně nabrala rovnováhu jsem se rozběhla k tomu regálu a zatlačila seč jsem mohla aby se převrátil. Povedlo se! Regál spadl na toho chlapa a problém byl vyřešen. Ale byla to otázka jen pár chvil, než se z pod něj dostane a půjde po nás.

Pomohla jsem mamce vstát a utíkaly jsme najít tátu. Ani jedna z nás neměla ponětí kde je.

Naštěstí jsme do něj málem narazily, když vyjel z uličky s plným vozíkem zásob. "Vypadnem odtud!" Vykřikl přes ten rachot. "Za mnou!"

Táta razil cestu s vozíkem přes masu lidí jako buldozer. Máma křečovitě svírala šunku a občas se ohlédla jestli nás nepronásleduje ten hnusnej chlap a já jsem počítala metry k východu.

Konečně trochu akčnější díl. :3 Děkuji za přečtení a doufám, že vás to baví. Každý vote a komentík potěší. - Drayen