Probudil mě nějaký rachot. Tak jsem si řekla, že se radši půjdu podívat dolů. Dveře jsem sice zajistila, ale co když se sem zombie stejně dostali.
Sestupovala jsem pomalu po schodech, když zavrzaly parkety a uslyšela jsem hlasy. Když jsem slyšela, že se přibližují, začala jsem pomalu ustupovat zpátky do pokoje. Už šli sem. Popadla jsem své věci a schovala se do skříně. Škvírou jsem mohla sledovat, co se děje venku. Ať už to je kdokoli, nebudu vylézat. Třeba to jsou naši, kteří mě teď hledaj a třeba taky ne. Stála jsem ve tmě a pomalu oddechovala, když se pohly dveře a nechutně přitom zavrzaly. Dovnitř vešel muž a rozhlížel se různě po pokoji. Lapala jsem po dechu. Ten muž měl okolo čtyřiceti a nevypadal moc dobře. Měl černé krátké vlasy a oči tmavé jako uhlíky. Za ním vešel do pokoje další. Sdělil mu, že s chlapci nic nenašli, jen pár plechovek. Ti chlapi vypadali celkem nebezpečně.
Muž před ním začal otevírat zásuvky u postele, věci které se mu nehodily vyházel. "Bordel, bordel, jen samej bordel!" Zavrčel. Pak se narovnal a nechal šuplíky stranou. Otočil se proti skříňi a šel směrem ke mě. Sevřela jsem zbraň v ruce a začala se modlit. Slyšela jsem tlukot svého srdce, který byl tak hlasitý, až jsem si myslela, že ho musí oba slyšet. Zavřela jsem oči, nakrčila obočí a nadechla se. Dveře skříně se náhle otevřely a vykoukl na mě ošklivý obličej toho chlapa. Namířila jsem na něj zbraň, ale stihl mi ji vytrhnout. "Pojď sem" řekl a popadl mě. Nemohla jsem se vytrhnout z jeho sevření tak jsem to po chvilce zvdala. "Pusť mě." Poprosila jsem. "Teď půjdeš s námi" řekl jen a vedl mě pryč z místnosti. Jeho kumpán se uchechtl a šel za námi.
Šli jsme po schodech dolů a mezitím jsem se mu stále smýkala. Dole v hale bylo asi dalších deset lidí. Z toho dvě ženy, které vypadaly na to, že se o sebe dokáží postarat. Na proti nám vyšel mladý kluk. "Kdo to je?" Zeptal se. "Našli jsme ji schovanou na vrchu. Nejspíš se tu potuluje sama." Odpověděl mu můj věznitel. "Jdeme" zavelel a všichni začali vycházet z domu. Co se mnou jen bude...
Čusík. Po dlouhé době se hlásím do služby. I hope you like it. - Drayen
ČTEŠ
Until we die (CZ)
HorrorSedmnáctiletou Ashley už život prostě nebaví. Ale jednoho rána se dozví zprávu, která navždy změní nejen ji, ale i celý svět.