Until we die (CZ)

Part 31 - Síla

Jak mile jsem se dostala ven, vytáhla jsem nůž a pevně ho uchopila. Přede mnou byly 3 mrtvoly. Už dlouho jsem mrtvoláka nezabila. Připravila jsem se. Kopla jsem do břicha prvního z nich, zavrávoral a spadl. Čapla jsem si k němu a zarazila mu nůž do lebky. Poté jsem se vypořádala i s dalšími dvěma kumpány. Chvilku času, která se mi naskytla jsem nesměla promarnit. Popadla jsem mapu a naštěstí si i vypůjčila kompas. Zjistila jsem směr a tím se také vydala.

60 km na Sever. To budu šlapat nekolik dní. Počítám tak čtyři, pět, uvidím.

Již jsem ušla něco málo přes dvacet kilometrů a v hlavě se mi zase začaly rodit myšlenky. Hledá mě? Čeká tam na mě? Neublížili mu? Právě ta věta ve spisu, která říkala něco o tom, že se s chlapcem vypořádali mě zneklidňovala ze všeho nejvíce.

Už jsem asi byla naivní. Stále jsem se otáčela, protože jsem měla špatný pocit. Mrtvý by to nebyl, ten by vydával zvuk. Sledoval mě někdo? Nebo mi je straší ve věži?

Další zajištění větví a prasknutí větvičky. Tak a dost. Toto není náhoda. Otočila jsem se a při tom pohybu vytáhla pistoli a namířila ji na místo, kde se zvuk ozval.

Stále jsem na to místo mířila a pak to zahlédla. Mrtvolák na mě zachrčel a začal se přibližovat. Dala jsem zpátky zbraň a vytáhla nůž. Přišla jsem k němu blíž a zarazila mu nůž do lebky, ale spadl na mě a já ztratila rovnováhu. Spadla jsem na zem a snažila se ho shodit, ale z lesa vyšli další dva mrtví.

Se vší silou jsem ho shodila a rychle vstala, abych zabila dalšího. Mezitím, co jsem se vypořádávala s jedním jsem si všimla, že další je za mnou. Kurva to ne! Něco se stalo. Zombie za mnou padl k zemi. Zabila jsem toho přede mnou a otočila se.

"Nell!" Až jsem zaječela a tvářila se překvapeně. Měla jsem otevřenou pusu a nehodlala ji zavřít. "To byli těsně že?"

"Co tady sakra děláš? Řekla jsem ti, že máš dávat pozor na rodiče."

"Musela jsem jít za tebou. Sledovala jsem tě a zjevně jsem udělala dobře."

"Posliš, díky za pomoc, ale tohle je nebezpečné." Řekla jsem ji.

"Musím jít s tebou. Nemohla jsem si dovolit tě znovu ztratit." Řekla výmluvně.

"Agr. Tak pojď no." Zavrčela jsem a vyrazila. Cesta bude ještě dlouhá a já nesmím ztrácet čas. Každá vteřina je důležitá. Dohnala mě a snažila se se mnou sladit tempo.

Tohle bude dlouhá cesta.

-----------------------------------------------------------

Drayen