Until we die (CZ)

Part 28 - Vězení

Byla jsem unavená. Probudila jsem se ve špinavé místnosti. Někdo mi něco píchal do žil a pak odešel. Upadla jsem do bezvědomí.

Opět jsem se probudila. Někdo u mě seděl. Snažila jsem se zaostřit, ale dalo mi to dost práce a pak jsem zjistila, kdo to je. "Nell." Chtěla jsem zavolat, ale mé hlasivky to spíš zašeptaly.

Ale slyšela mě, protože se otočila. Věnovala jsem ji úsměv, ale ona mě ne. Tvářila se jako kdybych byla uprchlý kriminálník. Za tu dobu, co jsm ji neviděla se změnila. Měla delší vlasy a vypadala o něco dospěleji. Jedno jsem věděla jistě. Stará dobrá Nell byla pryč.

"Tolik jsem tě chtěla vidět. Cos blbla?!" Řekla naštvaně a pak odešla.

-----------------------------------------------------------

Další den:

Příštího dne jsem se probudila ve svém starém pokoji, ale pořád jsem si pamatovala tu starou místnost. Už mi bylo líp. Tak jsem vstala. Celé tělo mě bolelo. Oblékla jsem se a umyla. Měla jsem hrozný hlad, ale teď musím najít rodiče. Za to, co jsem udělala mě budou nenávidět.

Vyšla jsem na chodbu a mířila rovnou k místu, kde se ošetřují ranění. Stoupla jsem si před dveře a chtěla zaklepat. Pak jsem si to rozmyslela a prostě vešla.

Táta zrovna ošetřoval jednu starší paní. Přestal a podíval se, kdo ho ruší při práci. Koukala jsem na něj mezi rámem dveří. Přišel ke mě a objal mě.

"Ashley..." Zafuňel mi do ucha. "Tolik jsi nám chyběla." Dořekl a odtáhl se na šířku paží. "Změnila jsi se." "Ty se na mě nezlobíš?"

"Za to, že jso utekla?! Ani omylem. Snažila jsi se jen pomoci. Aspoň něco po mě máš."

"Proč jste mě unesli? Já byla v pohodě." Zeptala jsem se. "Měla bys navštívit taky mámu. Měla o tebe hrozný strach." Odbyl mě.

Přišla jsem do kuchyně, kde mamka pomáhala. Také mě ráda viděla. Co to s všemi je. Dělaj jako by se nic nestalo a jsou v pohodě. Zeptala jsem se na Marcuse. Mamka uronila slzu. "Zlato Marcus zemřel." Vytrhla jsem se mamince z náručí a začala brečet. Ani jsem si nevšimla, že do místnosti vešla Nell. "Ja...jak...jak to." Dostala jsem ze sebe. "Zastřelil poté, co mu zemřela matka a ty jsi utekla." Už to znělo, že hází vinu na mě. Co jsem měla dělat. Rozbrečela jsem se brečela pryč.

-----------------------------------------------------------

O den později:

Celý den jsm nic nejedla. Šla jsem pomalu do jídelny a vzala si jídlo. Někdo za mnou přisedl, ale Marcus to nebyl. "Vypadáš hrozně." "Díky Nell."

"Chceš vědět, jak jsem se sem dostala?" "Hm." Zamručela jsem a ňimrala vidličkou jídlo. "Moji rodiče se ztratili už dávno. Řekli mi, že kdyby cokoli tak se sejdeme tady. Pak jsem se sem konečně dostala a zjistila, že tu jsou vaši, ale tys tu nebyla. Řekli mi, co se stalo a že jso utekla. Bylo mi mizerně. Nevěřila bych, že bys někdy zabila nevinného člověka. Byla jsem dost naštvaná." "Cože?" Přerušila jsem ji.

"Ja teda ne. Nikoho bych jen tak nezabila. Ta žena byla kousnuta a už se ji nedalo pomoci. Co jsem měla dělat. Já to nechtěla!" To poslední jsem na ni zařvala. Pak jsem se uklidnila. Všichni na mě koukali a pak si začali šeptat. Připadala jsem si sama. Ja už sem prostě nepatřím.

Poprvé v životě mi začíná chybět Pete. Kde teď asi je. Doufám, že je v pořádku.

-----------------------------------------------------------

Tradá. Další díl hotov. Co si myslíte, že se s Ash stalo v té mostnosti? A jak jsou na tom ostatní? - Drayen