Doznělo poslední ding dong, když jsem zavřela dveře svého pokoje. Prošla jsem různými uličkami a vešla do obrovské avšak skromné jídelny. Lidé pomalu osedali s tácy jídly a šetřili si svou porci. Někteří si jídlo měnili a pár se jen v porci šťouralo. Přišla jsem k pultu a pozdravila jsem kuchaře. Ten jen něco zamručel. Dostala jsem tác a odešla jsem k volnému stolu. Takhle to přece dál nejde. Přede mnou byla kaše se zeleninou a omáčkou. Fujky.
Obvykle sedávám sama, protože máma sedává s kolegyněmi a táta si večeři bere s sebou na sál. Přesně, s nikým jsem se tu nezpřátelila. Všichni jsou takoví odtažití.
Najednou si ke mě někdo přisedl. "Nazdárek" pozdravil vesele nějaký puberťák. "Nevidíš, že jsou volné i jiné stoly?!" Odpověděla jsem nevrle. Připadal mi přesně jako typ zvaný klíště. Bude holt dotěrný. "A já si stejně sedl za tebou. Takže... ty jsi?" Neodpověděla jsem. Jen jsem na něj s nezájmem hleděla a zvýkala zeleninu. "Já jsem Marcus a pracuju tady v prádelně. Tak kdyby jsi chtěla něco přeprat, vyžehlit,..." "Počkej, počkej. Ty pracuješ v prádelně? Zníš jako holka." Pousmála jsem se. Na chvilku se ho to dotklo, ale pak se usmál. "Přesně puso, je to důležitá práce." To mě ještě více rozesmálo. "Co vlastně děláš ty?" Vypadal už celkem naštvaně. "Tak za prvé, neříkej mi puso jinak ti jedna přilítne. A za druhé, jsem tu něco jako doktorka." Vyplázla jsem na něj jazyk. "Ty vole, fakt? Tak to abych se řízl, aby jsi mě mohla ošetřit." Zasmál se. Dojedl zbytek a odběhl. Celkem se mi ulevilo, ale věděla jsem, že klid moc dlouho mít nebudu.
-----------------------------------------------------------
Po týdnu:
Běžela jsem dlouhou chodbou v šeru a za mnou svítily baterky vojáků, co se mě snažili dohnat. Něco křičeli, ale já je neslyšela. Už nebylo úniku. Musela jsem doběhnout na konec chodby, kde bylo velké okno. Byla to jediná cesta ven.
Doufám, že mi rodiče odpustí. Pomyslela jsem si a vytáhla jsem si z opasku pistoli. Namířila jsem na okno, odjistila a vystřelila. Jakmile jsem uslyšela zvuk tříštícího skla, vyskočila jsem. Potom už byl slyšet jen můj křik jak jsem padala.
Napínavý konec co? V příštím díle se dozvíte, co se mohlo stát tak hrozného, že musela Ash vyskočit z okna a jak to bude dál. Nic. Hlasujte, komentujte. Miluju vás! :3 - Drayen
ČTEŠ
Until we die (CZ)
HorrorSedmnáctiletou Ashley už život prostě nebaví. Ale jednoho rána se dozví zprávu, která navždy změní nejen ji, ale i celý svět.
