Until we die (CZ)

Part 32 - Vše se zamotává

Pár dní s Nell na cestách vůbec neutíkalo. Nell byla většinu času v táborech a tak se krásně vyhla životu venku. Což bylo na škodu, protože na ní byla vidět její nezkušenost. Ale učila se.

Rozdělat oheň, nebo zabít zombíka byl zjevně problém, ale časem se to zlepšovalo.

Konečně. Přibližovali jsme se k místu kde jsem Peta viděla naposledy. Přejel mi mráz po zádech, když na silnici byla zaschlá krev. Někdo někoho zabil, a pak ho odvlekl do lesa. Krev byla rozmazaná a táhla se právě někam do lesa. Nebyla zas tak stará. Spíš pár dní. Sáhla jsem si na dárek od Peta a zírala na tu skvrnu. Padla jsem na kolena a rozbrečela se. Nell za mnou nechápala. Klekla si vedle mě a rukou mě hladila po zádech.

Taky ji ukáplo pár slz. Skrz vzlyky se ze mě dostalo pár slov. "Vždyť...jsi...nikomu nic... neudělal." A pak jsem brečela dál. Nell vstala a následovala krvavou šmouhu k lesu. "Nechoď tam." Zavzlykala jsem. "Vstaň a pojď se podívat." Nabádala mě. "Nechci ho vidět." Odpověděla jsem ji.

Nell zašla do lesa a ztratila se mi z dohledu. To mě nabudilo a šla jsem za ní. Skvrna končila asi metr od kraje lesa. Viděla jsem lidské tělo.

Tohle nebyl Pete. Nebyl to ani zombie. Toho chlapa jsem znala. Byl jeden z těch, co mě unesli. Měl dvě rány. Jednu někde pod žebry a druhou v hlavě. Proto se neproměnil. Oddychla jsem si a setřela si zbytky slz.

"Co se mohlo stát?" Zeptala se Nell. "Nevím. Něco nešlo podle plánu. Ale proč to nebylo v zápise?" Odpověděla jsem.

"Doufám, že je v pořádku." Řekla jsem a podívala se na Nell. "Kam by asi šel?"

"No,... mám dvě teorie. Buď běžel dál do lesa se skrýt. ... Nebo mě běžel najít." Řekla jsem ji svoji teorii.

"Tak to běžel do lesa." Řekla rázně. "Jak to můžeš vědět tak jistě?"

"Kdyby běžel za mnou už bychom na něj narazili." Řekla Nell a trochu se pousmála.

-----------------------------------------------------------

Další zombie. Je jich tu nějak moc. Za posledních deset minut jsme jich potkali pět. Bylo to víc, než normálně.

Nell už začínala být nervózní. Navíc se začínalo stmívat. Brzo budeme muset zastavit a utábořit se.

Skrz les jsem si všimla jemných obrysů. "Že by nějaká budova?" Zeptala se Nell. "Asi. Mohli bychom tam strávit noc." Řekla jsem ji.

Zabili jsme dalších pár zombie a vyšli z lesa. Obě jsme se zastavili.

Byl to kostel a okolo něj asi deset zombie co se dobívalo dovnitř.

"Má cenu se zabít s přespat tam? Nebo se zkusíme ještě nějak porozhlédnout?" Nell po mě hodila pohled ala já nechci už být tady venku.

Tak to musíme nějak vyčistit. "Vem si nůž a každá půjdeme na jednu stranu. Pět jich každá zvládnem." Tak jsme se rozdělili a připravili.

Hvízdla jsem a dva zombie se na mě otočili. Až ke mě došli v klidu jsem je vyřídila. Nell se na to podívala a pak udělala to samé. Vše proběhlo bez komplikací.

Plácli jsme si na to, jaký jsme tým. Už se šeřilo a tak jsme neváhali se podívat dovnitř.

Dveře šli otevřít ztuha, ale nakonec se nám to povedlo. Zřejmě se nikdo nesnažil vchod moc zabezpečit.

Otevřeli jsme je a podívali se dovnitř.
Tak tohle bych v životě nečekala. Kurva. Že jsme sem lezli. Tohle je strašný.

-----------------------------------------------------------

Love Drayen