Afterlife - Larry Stylinson Cz

Kapitola 25 - Děsíš mě, kámo

Neděle se až do oběda jevila jako dlouhý a nudný den, ale potom máma navrhla, že si uděláme rodinný výlet do největšího nákupního centra v Afterlife. Tedy v městě Cael. Matně si vzpomínám na tu větu z příručky, která říkala něco ve stylu, že Afterlife je rozdělené na dvě města, která jsou oddělena oceánem. Cael a Infer. My se nacházíme v Cael.

"Zavolej Alexe," řekla máma Raven, zatímco se líčila. Všichni zmatkují a já jediný sedím na gauči a sleduju televizi, kde stejně nedávají nic zajímavého. Jsem hrozně šťastný, že se konečně někam podívám a je ještě lepší, že si vyjedeme jako rodina. Je jasné, že raději bych uvítal své sestry, ale snažím se na to nemyslet. Je to jen bolest spojená se smutkem.

"Jedeme!" ozval se hlas mámy a Raven s Alexem okamžitě přiběhli. Dylan, mámin přítel, čekal se mnou v obýváku. Vzal jsem si ze stolu peněženku a mobil a šel se obout. Při pohledu na mé nové boty jsem se musel usmát. Opravdu jsem je tam nemohl nechat.

Trochu s problémy jsme se poskládali do auta. Vedle mě seděla Raven a vedle ní naštvaný Alex, který odmítal sedět vedle sestry. Sourozenecká láska se nezapře.

"Jak dlouho pojedeme?" zeptal jsem se. Pásy cvakly a kola se rozpohybovala. Neuvěřitelně se těším.

"Okolo hodiny."

Dobře... To abych vymyslel, jak zabít čas. Mohl bych spát, nebo se kochat výhledem na krásy města. Nebo si povídat s ostatními... Z myšlení mě vytrhly vibrace mobilu.

Na Facebooku mi vyskočila žádost o přátelství a já se musel usmát, jelikož to Harrymu na profilové fotce opravdu sluší.

Když jsem žádost přijal, Harry mi hned napsal.

Harry: Tak moc mi chybíš... 🙁

Jedna jediná zpráva mě donutila k zářivému úsměvu.

Louis: Taky mi chybíš😔 Jedeme do nějakého nákupního centra, takže vůbec nevím, kdy se uvidíme.

Harry: Vím. Každý metr, kdy jsi dál, je horší a horší. Hrozně to bolí. Nevím, jak se té bolesti zbavit...

Louis: 🙁🙁... Taky nevím. To jsme teprve vyjeli.

Harry: Nemohl bych si tě na noc ukradnout? Ráno bych tě do prace hodil.😄

Louis: Dej mi chvilku

Odeslal jsem zprávu a zaměřil pohled na mámu. Spokojeně se bavila s Raven, takže je to dobrá chvíle.

"Mami? Dnes přespím u kamaráda, dobře?"

"Jakého?" zeptala se a já celý ztuhl.

"Znám ho z jedné oslavy," řekl jsem první lež, která mě napadla.

"Dobře, hlavně ať jsi ráno v práci," povzdychla si a já se usmál.

Louis: Super. Nevím, kdy se vrátíme, ale to nevadí ne? Napíšu ti pak třeba😆

Harry: V pohode:3 Už se těším... Noci s tebou jsou nejlepší🤗

Louis: Jednou budou třeba ještě lepší😂😏

Harry: V to pevně doufám😏

Louis: I když...

Harry: ? :O

Louis: Minule jsi dost vyváděl, když jsem se tě chtěl dotknout

Harry: Za to může somnimace. Jako každý démon mám skvělou sebekontrolu, ale myslím, že by mi to v tvém případě nevyšlo. A když se spojí démon se svým somnimantem, spojí se jakoby jejich duše. Debilně se to vysvětluje, ale prostě kdybychom to unahlili, mohlo by to být docela v prdeli.