Afterlife - Larry Stylinson Cz

Kapitola 15 - A jenom můj

Domem se ozval zvuk zvonku a já věděl, že to je Zayn. Vzhledem k tomu, že mám celý dům pro sebe, jsem mu řekl, aby přišel sem. Nechce se mi moc ven, protože tam je on a tady jsem v bezpečí. Alespoň doufám. 

"Čůs," řekl Zayn, když jsem mu otevřel a přitáhl si mě do kamarádského objetí, přičemž mi poplácal na záda. 

"Tohle bych být tebou nedělal, však víš, kvůli němu," zašeptal jsem a zasmál se. Zavřel jsem za námi dveře a naše kroky mířily do kuchyně. 

"Pořád tě sleduje? Kdy jsi ho viděl naposledy?" zajímal se Zayn a já zpanikařil. Co mu mám sakra říct? 

"Jo, uh... Včera bych řekl, že se toulal okolo domu. Cítím ho, jako je to divný, ale fakt jo." Odmlčel jsem se a povzdechl si. "Dáš si něco k pití? Máme nějaký džusy, nebo kávu... Jak tak na to koukám, máme všechno," zasmál jsem se a prozkoumával dál lednici. 

"Energyťák navíc by se nenašel?" Zasmál jsem se a donesl mu vychlazenou plechovku. "Dík." 

Vzal jsem si z lednice krabici banánového džusu a svalil se na gauč v obýváku, který je propojený s kuchyní. 

"Včerejšek byl super," povzdychl jsem si nakonec a sedl si. "Teda, jako bál jsem se a to kurva hodně, ale nakonec to za to stálo." 

"Je to super, protože jak často se někdo vloupá do největší firmy, která existuje?" 

"Stejně se divím, že na nás nepřišli. Nemají to moc hlídaný." 

"Jde o to, do jaké sekce se chceš vloupat... Ale i tak, jo, máš pravdu. Hlídání maj na hovno," zasmál se Zayn a šel si sednout ke mně. "Vsadím se, že ten tvůj nás měl v merku. Kdyby se mu zachtělo, mohl na nás poslat ochranku." 

"Hele hele, žádný můj, oka? Potřebuju se toho zbavit. Udělal ze mě totální trosku, se na mě koukni. Jsem tu měsíc a změnil jsem se k nepoznání," zastěžoval jsem si. 

"Záleží na něm... Jako rozhodně ti to nezávidím, musí to být hrozný, ještě když jsi chytač, ale alespoň máš výhodu, že tě jen tak někdo nezabije." Zayn se zasmál mému výrazu. Dopil jsem džus a šel ho vyhodit.

"Já mu nevěřím. Vím, že mě asi zabít nechce, ale i tak se bojím. Když jsem viděl, co udělal s Ryanem a ještě ta Lucasova poznámka, že ten včera dopadl hůř. Je to nechutný, on je nechutnej a prostě by mu mohlo dojít, že já ani nestojím o přízeň kluků," začal jsem si stěžovat.

"Aha, protože Ryan byl holka, co?" řekl Zayn a začal se smát. 

"Ne ale... Debilně se mi o tom mluví. Možná, že jsem v minulosti trochu přemýšlel nad tím, že nejsem na holky, ale nikdy mě nenapadlo to nějak testovat, chápeš? Pak přišel Ryan a bum, je mi to jasný, jen je těžký si to přiznat. Nejsem nějak proti tomu, ale prostě to je docela změna, kurva velká změna a já nevím, co dělat," povzdychl jsem si a praštil hlavou do polštářů. "Dejme tomu, že možná jsem na kluky, nebo možná na kluky i holky? To je fuk, prostě dejme tomu, že jsem na kluky, ale i tak bych nechtěl, aby se ke mně ten démon byť jen přiblížil. Ukázal mi, jakej je a to myslím o jeho povaze vypovídá všechno." 

"Louisi... Sice se neumím vžít do tvojí situace a poradit ti nějak smysluplně, ale i tak na to koukáš moc pesimisticky. Démonům se neříká démoni, kvůli tomu, že trhají na louce pampelišky a pletou věnečky, ale protože nikdy neexistoval přesný výraz pro jejich šílenou povahu. Oni zabíjet musí, i kdyby nechtěli, tak je to jejich povinnost, chápeš ty zase tohle? Chápu tvůj strach a respektuju to, ale zkus se nad tím zamyslet. On by měl líbat boty tobě, ne ty jemu. Když si démon najde somnimanta, je stručně - totálně v prdeli. Kámo, bejt na tvým místě, využívám toho, fakt že jo," odpověděl mi Zayn.