Afterlife - Larry Stylinson Cz

Kapitola 45 - Získání meče

Myslím, že je netřeba říkat, jak moc Harry křičel, když jsme dorazili domů a on celý zoufalý seděl na posteli a netušil, co se děje.

Upřímně, v tu chvíli jsem nevěděl, jestli mě chce zabít nebo obejmout, no radši jsem to neřešil, jelikož jeho křik spíše naznačoval tomu zabití.

O tom, kde jsme byli, co vše se stalo a jak to dopadlo, se dozvěděl hned, jak se uklidnil, a následně začal křičet nanovo. Nedivím se mu, bál se. Jestli by se někdo někdy Harryho zeptal, co je jeho největší strach, nepřizná to, ale je to právě Satan.

Potom začala ta složitější část a sice sepsat jména démonů. Za ty měsíce ve firmě jsem měl tu čest, vidět okolo třiceti druhů démonů, ale zpětně si nedokážu představit, kteří z nich byli nejsilnější.

S pomocí Harryho a Lucase bylo vše lehčí. Je to prakticky jejich rodina, musí sami vědět nejlépe, kteří jsou silní.

Na papíře se objevovala jména, o kterých jsem neměl ani tušení a podle všeho to bylo dobře, jelikož bych je údajně potkat vážně nechtěl.

Celá tahle akce se zdála být tak šílená, vlastně to šílenost byla, největší šílenost za celý můj život. Nemůžu uvěřit, že se ženu do války.

Dlouho do noci jsme vše promýšleli, než jsme šli konečně spát. U zítřejšího boje nebudu, o tom Harry ještě neví, ale zítra mám jedinou šanci získat meč, proto jsem se dohodl s Lucasem, že sežene pár jeho kamarádů, kteří mě budou bránit a půjdeme pro meč. Harry by mě za tohle už vážně zabil, nesnáší, když mu lžu, navíc o takových věcech, kde můžu zemřít.

Od té doby, co se nám spojily duše, je neuvěřitelně ochranářský, někdy to až leze na nervy, ale chápu, že tohle pouto je pro něj silné. Pořád si mě hlídá, nedovolí, aby mi někdo ublížil.

Zítřejší boj povede on, tak ho odpoutám od toho, aby vycítil, že se od něj vzdaluju.

Ovšem jsem zapomněl na jednu věc a sice na náš ranní rozhovor, který si Harry zapamatoval až moc dobře.

Proto taky nemohl čekat jinou reakci, než že jsem na něj brzo ráno vyplašeně koukal, celý zmatený, jelikož se zapíral o ruce, které měl vedle mé hlavy a tak vychytrale se usmíval. V duchu jsem si nafackoval, že jsem se s ním na něčem vůbec domlouval, protože zrovna dnes to může trošku narušit plány.

"Chci spát," šeptl jsem do ticha. Očividně nebylo ani sedm hodin, proč mě zase budí?

"To máš blbý," zasmál se. "Dneska jsi můj, takže budeš poslouchat. Jestli tě moc zajímá, co se stane, když ne, můžeš to zkusit, ale nedoporučoval bych to." Nahnul se ke mně a věnoval mi lehkou pusu, což bylo trošku divné, vzhledem k tomu, že dnes by měl být hrubý. "Vstávej, musíme odnést ten seznam."

Až tahle slova mě plně probrala a já vyskočil z postele. Za dveřmi pokoje už byly slyšet kroky Lucase, jenž se očividně připravoval na cestu, jen já jsem zase ve skluzu.

Vytáhl jsem si z batohu čisté boxerky a sundal si ty, co jsem měl na sobě. Ačkoli mi mohlo dojít, že to Harry nenechá jen tak, nedošlo mi to, a proto jsem byl tak překvapený, když se na mé holé pokožce objevily jeho ruce a zmáčkly můj zadek.

To ráno se ovšem nic nestalo, Harry jen rád provokuje, takže mě pomocí pár dotyků a slov dovedl do stavu, ze kterého se Lucas začal smát a odmítal se mnou takhle někam jít.

"Ty debile, vždyť na něj budou všichni koukat," smál se Lucas, zatímco já tam jen nepříjemně stál s boulí v kalhotách.

"To už není můj problém," zasmál se Harry, já v tu chvíli přísahal, že za tohle bude pykat.