Afterlife - Larry Stylinson Cz

Kapitola 13 - Každodenní bolest

Harryho pohled 

Při pomyšlení na hrůzu, která mě čeká, jsem se pohledem ujistil, zda není možnost útěku. Jdu pomalou chůzí dál. Mé andělské perutě byly ožehnuty plameny, ostatně jako vždy. Bolest mi procházela celými křídly. Nejcitlivější místo andělů, proto si dával záležet na tom, aby má křídla byla oslabena hned ze začátku. 

Čím více se přibližuju, tím více cítím nervozitu prostupující mým tělem. Vím, co mě čeká. 

Každým krokem, kdy jsem blíže všem plamenům, cítím, jak se má kůže pod prudkým žárem napíná. Pocit, mně až moc známý. 

Vidím, jak se prudce nadechuje. Jak plánuje, která slova na mě začne řvát nejdříve.  Strachy se klepu, ostatně jako vždy. 

"Co mi k tomu řekneš?" povzdychl si zatím klidně. Sklopil jsem pohled k zemi. Pod mýma nohama se krčí rudý koberec, vedoucí až k jeho zlatem a obsidiánem zdobenému trůnu. 

Cítím na sobě pohled, nejen mého Pána, ale i jeho věrné stráže. Nad mým utrpením se baví, jako vždy. Vědí totiž, co přijde. 

"Já jsem nechtěl," řekl jsem a pomalu zvedl pohled. Jeho tmavé oči na mě hleděly bez mrknutí. Chtěl mě mít dokonale pod kontrolou, to se mu dařilo. 

"Nechtěl?!" zařval a během sekundy stál na nohách. Jeho hlas otřásl mozaikovými okny, už kolikrát jsem se bál, že se třeba vysklí. Sešel pár schodů a stál na červeným koberci přede mnou. 

"J-já jsem..." začal jsem koktat, ale jeho ruka mě zadržela. Chytl mě za bradu a jeho ostré nehty se mi zaryly do kůže. 

"Ty co?" Škubl mi hlavou a odvrátil pohled. "Jak je možné, že tu jsi několikrát do měsíce?! Nikdo nemá náladu řešit problémy, které jsi způsobil! Je to celé zbytečné, ty jsi zbytečný. Škoda vzduchu pro démona, který stojí za úplný hovno!" Řval z plných plic a já se jen krčil. 

"Nevěděl jsem, že se tohle stane. Byla to nehoda." 

"Kurva, na nějaký nehody ti seru. Koukni se na sebe. Myslíš, že jsi k něčemu vůbec dobrý? Víš, temní andělé jsou úžasní démoni, škoda jen, že se tam najdou tací kreténi. Ani nevíš, jak moc rád bych tě zabil, ulevilo by to mým nervům..." povzdechl si. "Ale vzhledem k tomu, že tu za chvíli budeš zase a já si zase užiju tvůj křik o pomoc... Jo, to mi za to stojí." Zasmál se a pohledem po mně střelil. 

Z jeho slov mám husinu. Nikdy bych to nepřiznal, ale zažírají se mi do srdce hrozně rychle, v hlavě mi leží opravdu dlouho. Za tu dobu, jsem vše pochopil. Není démon, který by byl více zbytečný, který by byl méně užitečný. 

"P-pane, prosím," šeptl jsem k němu a pohled opět sklopil k zemi. Nechci tu bolest zase zažít. 

"To nemyslíš vážně!" Natáhl se k mým křídlům. Vždy když sem jdu, je musím roztáhnout. Rád se na nich vybíjí, dnes tomu není jinak. Jedním pohybem se jeho nehty zaryly do mých křídel, ze který okamžitě začala téct krev. Padl jsem na kolena a snažil se ignorovat tu neuvěřitelnou bolest. 

"Kvůli tvojí debilitě dnes zemřela stovka démonů, na nějaké prosím ti seru." Kopl mě do břicha a šel si opět sednout na svůj trůn. "Dnes si ho užijte," řekl výsměšně.