Afterlife - Larry Stylinson Cz

Kapitola 32 - Překvapení

Koukal na mě. Pozoroval, jam se pod ním kroutím v bolestech. Proč nic nedělá? Má mi pomoct!

"Harry!" zařval jsem a nehty zaryl do jeho rukou, kterými se podepíral.

"Nesmíš mi tu takhle křičet," řekl hned a rukou mi přikryl ústa.

Zhluboka jsem dýchal nosem a nepřestával kopat nohama. Z očí mi teklo nemálo slz a já se jenom modlil, aby něco udělal.

Odkryl mi pusu a přilepil se na mé rty, které okamžitě bez nějakých servítek začal líbat. Snažil jsem se spolupracovat, fakt že jo, ale jde to blbě, když se cítíte, jako by do vás někdo bodal nožem.

Jeho ruka se vyšvihla k mému krku a zesílila stisk. Hodně. Chvíli mi nedocházelo, proč se mě tu snaží připravit o dech, ale když zatlačil na můj ohryzek a já ucítil lehkou bolest, došlo mi vše. Bolest z krku nahradila bolest, která se rodila v mém břiše. Ale i tak to bylo málo.

"Soustřeď se jen na to, co ti dávám. Nemysli na tu bolest," řekl, když se odpojil od mých rtů.

Znovu jsem zakřičel, nejspíš v agónii, a zaklonil hlavu, zatímco jsem v rukách pevně sevřel prostěradlo.

Jeho stisk na mém krku ještě víc zesílil a já věděl, že jsem na hraně, kdy ještě mohu dýchat. Už takhle to šlo blbě, vzhledem k pláči, který zrychlil můj dech a bolesti, která mě nutila prohýbat tělo.

Snažil jsem se soustředit jen na jeho stisk, jen na jeho přítomnost.

Harry mě za krk přitáhl do dalšího polibku. Stále mi kousal do rtů, což nejen že zahánělo tu stvůru uvnitř mě, ale bylo to i dost vzrušující.

Bolest už ustupovala, ale stále byla zřetelně cítit. Harry to zřejmě poznal, jelikož druhou rukou chytl obě má zápěstí s pevně mi je držel nad hlavou. Hodně pevně. Budu se divit, když tam nebudou modřinky.

Naposledy zesílil stisk, jak na mém krku, tak i na rukách a já mohl cítit, jak veškerá bolest odplouvá. Přestal jsem se zmítat v bolestech a pufňukávat.

Harry se odtáhl od mých rtů a se stále zavřenýma očima si opřel jeho čelo o to mé. Pomalu mi pustil krk a poté i zápěstí, se kterým jsem následně zakroutil až zakřupalo.

Cítil jsem se vážně trapně. Vím, že za to nemůžu, ale zatemnilo to mou mysl a já vůbec nemohl jednat racionálně. Chtěl jsem jenom, aby to přešlo.

"Možná se to nehodí, ale jsem teď fakt nadrženej," řekl najednou Harry a zvedl svou hlavu, aby se mnou mohl navázat oční kontakt.

Stále se zapíral, aby na mě nenalehl celým tělem, takže jsem se koukl mezerou mezi našimi těly na jeho boxerky. A nekecal, vážně je tvrdý! Pane bože, člověk tu div neumírá v bolestech a on je zas... Uh!

"Ses jako přesvědčil?" zasmál se. Možná jsem se neměl tak nápadně koukat.

"Vlastně jo, ale nevím, nevím. Nějak se na nic necítím," řekl jsem s úšklebkem.

Jeho tělo se po mých slovech naplo, vážně mě okamžitě polila vlna strachu a já si v duchu nafackoval, že jsem mu dal nesouhlasnou odpověď.

"Dobře, stejně jsem s tím počítal," řekl a lehl si na bok. Otočil se zády ke mně a já se najednou cítil tak špatně. Jako kdybych mu nebyl ani schopný oplatit to vše, co pro mě dělá.

"Promiň," zašeptal jsem a sedl si, abych na něj viděl. Pravidelně oddechoval, ale nespal. Kdo by navíc usnul tak rychle, ještě když je připravený do něčeho píchnout.