Afterlife - Larry Stylinson Cz

Kapitola 38 - Jmenuje se Harry, mami

Upřímně, když se Kudrlinka začal svíjet v bolestech, nevěděl jsem, co dělat. Vůbec mi neřekl, jak tohle probíhá a já měl najednou pocit, že mi tu umírá a už jsem se viděl, jak běžím nahý za Lucasem a tou hnusnou holkou a řvu na ně, že jsem Harryho u sexu zabil. Když se pak udělal podruhé, ztuhl jsem, jelikož to byla docela rychlá změna chování. Koukal jsem na něj, když mi oznámil, že se naše duše spojily.

Uzavřeli jsme doživotní pouto.

Zavázali jsme se k společnému životu.

Udělali jsme ze dvou rozdílných duší jednu jedinou.

Tu naší.

"Nebreč," zasmál jsem se. Cuchal jsem mu celou dobu vlasy a užíval si každou chvilku.

S obrovským úsměvem sklopil hlavu k mé hrudi a opřel o ní čelo. Cítil jsem, jak na mou rozpálenou pokožku dopadají kapky a přišlo mi to neuvěřitelně roztomilé.

"Jak nemám brečet? Na tohle jsem čekal tak moc dlouho, Lou," řekl a popotáhl, než opět zvedl svůj pohled a prohlížel si mě těma uslzenýma očima. Jeho ďolíčky pořád zdobily už tak krásnou tvář a já byl nejšťastnějším člověkem na světě.

"Je to tak úžasnej pocit, sakra, už teď to miluju," zasmál se a já s ním.

Sedl si k mým nohám a koukal na tu spoušť, co po nás zůstala. Mé tělo bylo celé špinavé od mě samého a Harryho hruď také, protože se po mně válel. Navíc jsem cítil vlhký flek pod mým zadkem a už teď nenáviděl a zároveň miloval ten pocit, když se do mě Harry udělá. Je to super, ale opravdu dost špinavá, záležitost.

"Nechce se mi to uklízet," povzdechl si, ale zvedl se a po chvíli se vrátil s vlhčenými ubrousky. Já stále nehnutě ležel, jelikož moje tělo cítilo, že stačí jeden jediný pohyb a můj zadek bude v ještě větších bolestech.

Harry na sebe natáhl boxerky a očistil mě i sebe.

"Co takhle dát společnou sprchu?" zeptal se a já měl chuť se plácnout do čela. Jestli čeká, že teď budu ukájet tu jeho nadrženou povahu pořád a pořád, to je na omylu. Budu rád, když do té sprchy vůbec dojdu.

"Nic ale nečekej, Stylesi. Dost mě bolí zadek," zakňučel jsem.

Nahodil starostlivý pohled a hned si běžel sednou na kraj postele. "Bolí to hodně? Ublížil jsem ti?"

"Ne to ne. Budu v pohodě, jen, chápeš, není to zrovna příjemný," objasnil jsem mu.

Když jsme šli do sprchy, Harry se nepřestával smát mé chůzi. Chodil jsem s nohama od sebe a asi působil jako tučňák, což ho prostě hrozně rozesmívalo. Choval se jak nějaký puberťák, i když mu je dvacet. Ale slyšeli jste někdy ten jeho smích? Je hrozně nakažlivý, takže jsme se nakonec smáli oba.

"Jak se cejtíš vůbec?" zeptal jsem se, když už jsme leželi v posteli, čistí a spokojení. Užíval jsem si Harryho objetí a tělesné teplo, jelikož mi byla zima. Možná by mi nebyla, kdybych na sobě neměl jenom boxerky a triko.

"Je to... Jiný. Přijdu si, jako kdybys byl já, jelikož cítím úplně vše co ty. Právě teď mi mrznou chodidla, ale cejtím, že to jde z tebe. Nechceš si oblíknout ponožky?"

"Vlastně ani ne," zasmál jsem se. "Nemám ponožky rád."

"Já zase nemám rád zimu," zakňučel a zavrtal se pod peřinu a najednou ležel on mně v náručí a já ho objímal.

"A jinak?"

"Jinak? Je to super. Konečně nemám ten blbej pocit, že když se od tebe vzdálím, tak budu chtít umřít. Navíc se mi z hrudi rodí hrozný teplo, je to úplně příjemný!" řekl radostně.