Afterlife - Larry Stylinson Cz

Kapitola 50 - KONEC

Užijte si kapitolu, prosím všechny, aby příběh ještě nevyhazovali z knihovny. Budu mít v příští 'kapitole' pár slov na konec :)

Afterlife se svým vzhledem blížilo spíše k peklu, než k mírumilovnému městu. Oheň a křik nevinných zaplavil ulice a já, i když bych měl bojovat za dobro, stál nad svou mámou, které z hrudi proudila krev. Vážně jsem to udělal? Skutečně se ze mě stala taková zrůda, že jsem dokázal ublížit vlastní mámě? 

"Musíme jít," ozval se Lucas, který do teď vyhlížel z okna. Měl pravdu, nebylo času nazmar. Každou chvílí sem může někdo vletět a zabít nás, každou chvílí se může něco pokazit. 

S nechápavým pohledem jsem se koukl na Lucase a řekl: "Ale kam?" 

"Na bojiště. Všichni démoni tam míří a po cestě prostě demolují všechno, co jim přijde pod ruku. I chytači tam jsou a my bychom měli pohnout, protože pokud tam nebudete vy dva, všechno se posere," řekl spěšně a už vybíhal ze dveří. 

Věnoval jsem Harrymu ustaraný pohled, nechtěl jsem bojovat proti němu. Nikdy bych nedovolil, aby mu někdo ublížil. Nikdy bych nenechal nikoho, aby se na něj byť jen křivě podíval. 

Bez jediného slova mě chytl za paži a šel se mnou ven. Vypadalo to otřesně, jako nějaká apokalypsa. Místa, která jsem tu měl rád, byla v ohni. Lavičky, na kterých jsem vždy sedával, byly zničené. Osoby, které jsem měl rád, umřeli. 

Můj přítel mě bez váhání vzal do náruče a nechal jeho černá křídla, aby se objevila. Pořád jsem měl tu touhu se jich dotknout, lákalo mě to, jelikož už od pohledu byla hebká, ale vím, že on to nemá rád. Za celou tu dobu mi to nikdy nedovolil a já nechci kazit naše poslední chvilky tím, že bych udělal něco, co nechce. 

Lucas letěl před námi a pyšně se rozhlížel po městě. Nezbylo tu nic, co by nebylo v plamenech. Nic. Všechno jako kdyby pohltila zkáza, jako kdyby se utrpení zhmotnilo a obalilo celé tohle město. 

Už z dálky byl vidět hlouček démonů, kteří došli na to údajné bojiště. Nikdo mi neřekl, že tu něco takového je, nebo že se tu všichni sejdou. Nevěděl jsem to a upřímně, ani nevím, jak jsem si tohle představoval. Všechno proběhlo tak rychle a než jsem se nadál, souboj byl tady, ani nebyl čas na nějaké představy. 

"Mám strach," zakňučel jsem a objal pevněji Harryho. Nechtěl jsem ho pustit, prostě ne. Zmocnil se mě pocit, že když ho pustím, už se ho nikdy nebudu moct chytit znovu. 

"Zvládneme to." Snažil se znít pozitivně, ale i z jeho hlasu byl poznat strach. Řekl bych, že když se sám velký a mocný Harry Styles bojí, je to už dost špatné. 

Snesli jsme se k zemi, kde mě položil Harry na zem a přitáhl si mě k sobě. Všichni démoni na mě podezíravě koukali, což nebylo příjemné jak mně, tak Harrymu, proto se mnou poodešel kousek dál. Všechno se zdálo být v normálu, všechno bylo klidné, když opomenu ty plameny kolem nás. 

"Nezměníš názor," zašeptal sklíčeně mým směrem, spíše to říkal sám pro sebe. Jako kdyby se přesvědčoval, že to tak skutečně je. 

"Nemůžu, Hazz. Nechci, aby vyhrálo peklo, když to je jenom utrpení. Není tu ani kapka něčeho dobrýho a za to já bojovat nechci," přiznal jsem a raději sklopil pohled, abych nemusel koukat do těch jeho smutných očí. 

"Afterlife není taky nijak zvlášť dobrý. Vždyť víš, co všechno byla firma schopná udělat, jenom aby z toho byly prachy. Všechno tady je zlo. Peklo i Afterlife jsou skoro stejná města, vím, že to víš," řekl a trochu poodstoupil.