Afterlife - Larry Stylinson Cz

Kapitola 49

Nespočet chytačů stál přede mnou. Bylo mi jasné, že to bude hodně vyrovnaný souboj a to mě asi děsilo nejvíc. To vědomí, že tu bude ten poražený. Harryho by v afterlife jistě zabili, ale co já a peklo? Zabili by mě po skončení té bitvy, nebo by mě nechali žít? Neskutečný zmatek byl v mé hlavě a já věděl, že dokud neproběhne souboj, nic nemůže zodpovědět mé otázky.

"Kolik má peklo démonů?" zajímal se Nejvyšší, když stál vedle mě a hleděl na všechny ty lidi, co byli ochotní položit život.

Neměl jsem tušení. „Démonů je dost hodně. Řekl bych, že to vyjde stejně jako chytači," uvažoval jsem a snažil se rozpomenout a vybavit si všechny démony. „Měli bychom ale jít, vždyť zdemolují celý město."

Nemohl jsem uvěřit tomu, že to je skutečně tady. Stojím před další armádou, která ke mně vzhlíží, a já netuším, co dělat. Co když je všechny zklamu? Bojím se smrti víc než kdy dřív. Nechci zažít ten pocit, když někoho cápá démon na kusy. Kolik bolesti si takové oběti musí prožít? Myslím, že to nechce nikdo z nás zažít, ale i tak do toho jdeme. Co nás žene kupředu?

„První polovina půjde do Infer, druhá do Cael, je to jasný? Snažte se ochránit občany měst, ale hlavně dbejte na to, že démoni můžou být všude kolem vás. Pro dobro Louise, našeho vyvoleného, nezabijte jeho somnimanta. Ti, kteří nevědí, jak vypadá, jedná se o temného anděla. Dost pravděpodobně bude mít v ruce druhý Menojský meč, ten nepřehlédnete. Teď jdeme," zvolal, čímž rozpoutal obří chaos. Všichni se plní odhodlání rozeběhli k branám, které je přemístili do měst. Já věděl, že Harry je v Cael, jelikož v tomhle městě jsem žil i já a on by mě nenechal samotného.

„Ty musíš za každou cenu přežít. Ať se děje cokoli, i kdyby to mělo stát život deset chytačů, prostě dbej na sebe. Bez tebe jsme všichni ztracení," řekl Nejvyšší, zatímco rukou drtil mé rameno. Asi si ani neuvědomuje, že má nade mnou o dost větší sílu. Po mém přikývnutí se sám rozešel k bráně a hned za ním jsem šel já.

Bylo mi jasné, že musím najít Harryho a zachránit ho, protože tady nemá šanci na přežití. Dostal jsem se pomocí brány do města, které bylo doslova v plamenech. Ustál jsem v pohybu a sledoval to, co se děje všude kolem. Pomalu a jistě se Afterlife měnilo v něco podobného, jako je peklo. Všude oheň, na každém kroku hromada utrpení. Muselo to skončit.

Mé kroky mě vedly směrem k firmě, po které jistě nezbylo už vůbec nic. Ten pohled byl otřesný, ale já nesměl dovolit mým emocím, aby mě ovládly. Aby zaslepily mou mysl a uvěznily mě v ní. Běžel jsem, v ruce červeně zářící meč, který zářil víc a víc, čím blíže jsem byl k firmě. Značilo to jediné – Harry byl poblíž.

„Louisi!" ozval se pištivý hlas a ta samá osoba mě strhla na stranu, když po mně chtěl skočit nějaký démon. Věděl nejspíš moc dobře, že chci zničit peklo, proto se rozhodl zasáhnout první.

Všechno se stalo tak rychle, já jenom seděl na zemi, na kterou jsem byl strčen, zatímco se mi před očima rýsovala scéna, jež jsem nikdy nechtěl vidět. Má máma a proti ní démon, kterému šlo jenom o naší smrt. Mozek jako by se mi zatemnil a já plný agrese napřáhl ruku s mečem. Bylo mi jasné, že stačí jedna jediná rána. Meč projel tělem démona, jehož jméno ani neznám.

Bylo mi hrozně, měl jsem chuť padnout na zem a někam se schovat. Schovat se a přečkat to utrpení, nechtěl jsem být jeho součástí. Mé tělo strnule stálo nad démonem, kterému z těla vytékala černá a hustá tekutina. Ta tekutina ho doslova začalo rozežírat, což mě celého zmateného donutilo ustoupit. Jednal jsem dost zmateně, každý můj krok byl tak kostrbatý a je mi jasné, že nebýt mé mámy, která mě chytla za paži a táhla mě kamsi, tak by mě jistě našel jiný démon.