Afterlife - Larry Stylinson Cz

Kapitola 47

To čekání pomalu a jistě drásalo nervy všem démonům, což bylo na jednu stranu dobře; byli víc rozdráždění, ale na tu druhou to všechny stálo hodně sil. Já s Harrym strávil prakticky celý týden u něj doma, jelikož jsem nemohl odejít a Hazz mě nechtěl nechávat samotného. Uvědomoval si, že kdyby se mi teď něco stalo, všechno by šlo do háje. 

Nevím, jak to s Harrym udělám, protože pokud chci zničit peklo, zničím i Harryho. A to nechci. Jistě, přemýšlel jsem nad tím, že nechám žít peklo, ale zaslouží si to? Každý den tu je tolik utrpení a myslím, že to není dobře. Navíc tu nikoho neznám a nemám tu za koho bojovat, když nepočítám mého přítele a Lucase. 

Neustále jsem si psal se Zaynem, který se přesvědčoval o tom, zda chci vážně jít proti peklu. Chápu ho, bál se. To samé moje máma, která mi nepřestávala psát zprávy plné proseb, abych se vrátil. Několikrát jsem jí napsal, ať mi do toho nekecá, ale nemělo to žádný vliv. 

"Hrozně se bojím," přiznal jsem a zachumlal se do peřin. "Pořád musím nad vším přemejšlet. Budeme spolu i po bitvě, že jo?" 

Harry se jen uchechtl, než si vlezl ke mně a přítáhl si mě k sobě. "Nedovolím, aby nás někdo nebo něco rozdělilo, jasný? Zejtra udělám vše pro to, abych tě ochránil, i kdyby to znamenalo, že budu bojovat pro Afterlife," ujišťoval mě a já jen přikyvoval, vůbec se mi do toho nechtělo. 

"Všechno se změní. Už to nebude ono. Démoni možná zmizí a co firma? Ta skončí taky, nebo... Je tu tolik věcí, na který chci znát odpověď, ale prostě to nejde," zakňučel jsem. 

"Hele, myslím, že se tolik věcí nezmění. Ať už to zejtra odnese kdokoliv, myslím, že bude klid jenom určitý čas, potom to začne nanovo. Proto bys na to neměl myslet a zkusit se prostě odreagovat." 

Věnoval jsem Hazzovi úsměv, jelikož i přesto, že on sám musí mít strach, se stará jen o to, abych se nebál já. Díky každé takovéhle věci ho miluju víc a víc, i když to je jenom maličkost. 

"Miluju tě," zašeptal jsem a přehodil si nohu přes jeho tělo. Leželo se mi takhle vážně dobře, i když jemu to vždy vadilo. 

"Já tebe," opětoval mi ta slůvka a já pomalu odplul do říše snů. 

*** 

Probudila mě silná rána, která byla zřetelně slyšet z pokoje Lucase, načež se ozval domem Harryho smích a Lucase řev. Naštvaně jsem strčil hlavu pod polštář, ale hluk to nepřebilo, navíc mě až moc zajímalo co se tam děje. 

Sedl jsem si a sáhl pro mobil, kde byly zase zprávy od mámy a Zanya. Už mě ani nebavilo odpovídat, navíc jsem měl na práci jiný věci, kterým jsem dával přednost. Hodiny ukazovaly něco málo po poledni , takže jsem spal asi pouhou hodinu. 

Můžu být jedině rád, že zbývá ještě tolik času do bitvy. 

"Harry?" zavolal jsem z pokoje, když mé kroky mířily do kuchyně. Umíral jsem hlady. 

Naštvaně jsem projížděl instagram, když byl stále slyšet jejich smích. Vsadím se, že mě moc dobře slyšeli, ale vůbec jim to nebránilo v tom, aby se bavili dál. Harry mě v tomhle poslední dobou dost štve. V jednu chvíli mě podporuje a v druhou dělá jako kdybych neexistoval. Nechápe, že to je možná půl roku, co jsem po smrti a pořád jsem se přes to nepřenesl. Nechápe,, že je toho na mě moc. 

Nejraději bych prostě vypnul a šel ven, ale nemůžu si být jistý, že by mě démoni nezabili. Znají mě, ale jejich důvěru jsem si jistě nezískal. Snědl jsem poslední kus pizzy a zamířil do útrob domu. Vždy jsem byl pouze v kuchyni, obýváku nebo u Harryho a čas od času jsem nakoukl k Lucasovi, ale nikdy mě ani nenapadlo, že půjdu zkoumat jiné pokoje.