Afterlife - Larry Stylinson Cz

Kapitola 44 - Domluva se Satanem

"Dobrý ráno," ozvalo se mi u ucha.

Zamručel jsem. "Táhni, chci spát." Se zívnutím jsem se otočil zády k Harrymu a snažil se znovu usnout.

"Kazíš to," povzdychl si Harry. "Měl bys být jako ve filmu a skočit mi kolem krku," zasmál se a chytl mě kolem boku.

"Hajat," zamumlal jsem a zachumlal se víc do peřin. Každé ráno probíhá stejně. Harry je od rána milý a já jsem nervní, že mě ten ocas pořád budí.

"Musíš do práce, tak šup." Postel se prohnula, když z ní Harry slezl a já se odkutálel doprostřed a pořádně se roztáhl.

"Co z toho budu mít?"

"Dobrej pocit?" zasmál se Harry.

"Na to ti kašlu," zamručel jsem. Pomalu jsem otevíral oči a snažil se zvyknout na to červené světlo. Je to o dost lepší, když vám po ránu slunce nevypaluje oči. Zase je ale hrůza, když se z pekla dostaneme do Afterlife, taková světelná bomba mi jednou opravdu odrovná oči, tím si jsem jistý.

"Poslední dobou si nějak vyskakuješ, prcku." Střelil jsem pohledem na Harryho, jelikož tuhle přezdívku nesnáším. Vždy si každý dělal srandu z mé výšky, jako kdyby záleželo na tom, jestli mám metr sedmdesát nebo dva.

"To vadí? Jsi můj přítel, musíš na mně všechno milovat!" zasmál jsem se a sedl si do tureckého sedu.

Harry na mě překvapeně zamrkal. "O tom nemluvím, myslím to vážně. Jsem zvyklej na dost respektu, totálně mi tenhle pocit zazdíváš."

"Nechápu, na co narážíš," povzdychl jsem si. "Mám k tobě respekt, stejně jako na začátku."

"Na začátku ses klepal jak ratlík, když jsi jen cejtil mojí přítomnost," řekl a poslal mi vzdušnou pusu. "Mám chuť, jako opravdu, tě vzít a bejt k tobě hrubej. Ne v tom smyslu, že bych ti chtěl ublížit. Však víš, že tobě bych ublížit nesvedl, ale taky jsem miloval ten pohled na tvojí vystrašenou tvář, to se musí nechat. Chybí mi to."

"Fajn, můžeme to zkusit... Uděláme z toho hru," zasmál jsem se. "Zítra nebo dnes, na tom nesejde, se ti podřídím, hm? A můžeš si se mnou dělat všechno, o čem sníš."

"Ty se směješ, ale těch slov budeš litovat," řekl a zakroutil hlavou.

"Myslím to vážně, chci, abys ke mně byl hrubej. Vždyť víš, že mě takový chování bere."

"Ale taky vím, že potřebuješ něhu. Jsi křehkej človíček," zasmál se a začal se převlékat do jeho obvyklého oblečení.

"Tak teda zejtra, počítám s tím," zazubil jsem se a konečně dopravil svůj obří zadek k tašce s oblečením.

***

Další pracovní den za mnou. Vše probíhalo v pohodě, i když je od té schůze v našem oddělení menší zmatek. Zvýšila se produktivita všech zaměstnanců, takže tu je ještě větší frmol a vzhledem k tomu, že už dřív tu bylo složité udělat krok, teď je to teprve něco. Chytil jsem tři démony a ještě se dvě hodiny věnoval Peterovi, mému trenérovi. A i když se to jevilo jako dlouhý a nezáživný den, vše se mělo změnit při mé schůzce se Zaynem. Celý den se mi v hlavě jenom tvořily různé scénáře toho, jak celý boj bude probíhat. Co vše se posere, co vše vyjde podle plánu.

***

"Tak jinak jsi mentálně v pohodě?" vyjekl jsem a nevěřícně začal kroutit hlavou.

"Byla to první věc, co mě napadla a upřímně si myslím, že to není špatnej nápad. Vždyť co můžeš asi tak ztratit," povzdechl si Zayn.