Irreplaceable (TW CZ FF) ✔

7. - Pohled mluvící za všechno

A po týdnu jsem tu s další kapitolou :) něco pěkně na pěkný den/noc ^_^

-- -- -- 

 Dny plynuly a staly ze z nich týdny. A pak dokonce měsíc. Za celou dobu jsem měl na sobě tolik modřin. Po celém hrudníku. Rukách. Nohy jsem měl seškrábaný do krve. Jen proto abych nemusel myslet na to co se mi stalo. Nahradit bolest jinou bolestí. Schovával jsem to všechno pod košile.. dlouhé kalhoty. To všechno jsem dokázal schovat. Ale můj obličej mě hrozně moc prozrazoval. Všechno na něj bylo vidět.

Kdykoliv se otec zeptal co se děje.. řekl jsem mu, že to nedávám trochu víc ve škole. Že toho učení je už tolik. Teprve po měsíci jsem s ním začal zase trochu mluvit. Přestal jsem se trochu bát přítomnosti mužů. U otce to bylo sice jiné, ale ten strach byl ve mně zakořeněný možná už moc hluboko, že jsem netušil jak bych se z toho dostal.

Jenže otec nesouhlasil. Řekl, že to mám vydržet a do školy normálně jít. Chodit. Až do konce roku. Vydržím to. Hodně na to apeloval. A tak jsem jeho přání ač neochotně vyhověl.

...

„Hej.. Hale!" zavolal někdo jméno kluka, kterého jsem dobře znal. Neotáčel jsem se. Spíš jsem dělal, že se pořád přehrabuju ve skříňce a hledám pro mě velice důležitou věc. Zvedl jsem pohled, ale viděl jsem jen úzkou mřížkou ve skříňce. Blonďák došel k Derekovi a poplácal ho přátelsky po zádech.

„Co chceš?" zeptal se ho Derek. Netušil jsem proč mi přijde, že má nepřátelský tón hlasu, ale moje věc to není. Blonďák na něj koukal poněkud vyjeveně, když na něj promluvil tímhle tónem. Ale zaplašil to pouhým zakroucením hlavy. Jakoby se to nestalo.

„Tak jsem si říkal co bys řekla na párty? Dneska večer u Cezane je večírek. Má volnej barák. A zve všechny.." na chvíli se zarazil, ale můj pohled byl někde jinde.. ne na tý dvojici. Spíš na tom papírku co jsem měl o Dereka. „..skoro všechny. Póvl tam nemá co dělat." dokončil svojí hlubokou myšlenku. Zvedl jsem pohled. A pak mi došlo, že myslí mě. Celou dobu koukal na mě. Zazmatkoval jsem a radši pohled dal zase dolu. Derekův pohled jsem nezaznamenal.

„Co jsi říkal?" zeptal se ho znovu. Nedivil jsem se, že neposlouchal. Udělal bych to samý.

„Párty u Cezane dneska v šest." zopakoval.

„Jo.. no.. to já tady nebudu. Už mám domluvenýho něco jinýho. Se ségrou. Jdeme na jízdárnu."

„Hale.. ne. Ty vole. Tohle jsi neřekl. Já tě tam potřebuju. Vážně. Hrozně moc. Všichni tě tam čekají a já jim už slíbil, že přijdeš!" skoro to ten kluk kňoural.. jak prosil. Mezerou jsem viděl jak mu položil ruku na rameno a trochu ho poplácal. Usmíval. Přišlo mi to nebezpečně sexy!

„Tak si aspoň příště uvědomíš, že se máš zeptat nejdřív mě než slíbíš dalším lidem, že někde budu." mluvil s naprostým klidem, když ho držel za ramena. „Až se naučíš, že nebudeš dělat nic za zády ostatních. Třeba tě nepošlou do prdele Bene." sundal ruku po jeho slovech. Koutek mi cukl nahoru, ale to už jsem měl hlavu zase ve skříňce. Tohle se mi vážně líbilo a rozesmálo mě to skoro. Proč taky ne, když ho takhle parádně setřel Derek Hale. Ten prošel kolem mě.. prsty se dotkl mých kloubů. Koukl jsem na něj pomalu a pootevřel překvapeně rty. Byl to krátký moment, ale pro mě nejspíš znamenal daleko víc. Zaslechl jsem jak si Ben odfoukl. Naskládal jsem po nějaké době sešity a učebnice do batohu. Teprve potom co jsem zavřel skříňku.. bylo mi jasný, že něco nehraje. Pohled mi padl na místo kde byl 'Ben'. Ale on tam nebyl. Chtěl jsem to ignorovat, ale pak mi něčí dlaň narazila na moje záda a moje tělo se ocitlo na kovové skříňce.

„Už bych se být tebou nesmál. Jinak si to odsereš." zavrčel na mě naštvaně. Sklouzl jsem se po skříňce dolu. Pomalu mi pohled vyjel nahoru na toho obra. Doslova. Měl snad dva metry a sto kilo. „A nečum.." nohou mi odkopl batoh až odletěl ode mě dál a všechny učebnice a sešity se rozsypaly.

...

„Tak hezky držíš. Tohle bych mohl dělat každý den." promluvil znovu. „Takovou děvku.. dlouho jsem neměl žádnou, který by tak hezky držela." sice nepřidával, ale za to ani neubíral. Bral si mě.. a já to nemohl nijak zastavit. A pak jsem už jenom ležel na zemi a nechával ho, aby jeho ruka tlačila na moje bedra. Prosil jsem ho polohlasem pořád dokola, aby přestal, že to bolí. Jenže se mi zdálo, že jeho to spíš ještě rozdráždilo, aby v tom pokračoval a byl pořád o trochu víc tvrdší než předtím.

Jeho dech jsem slyšel až moc hlasitě. Otíral se o můj krk. Páchnul po alkoholu a nebyl vůbec příjemný. Naopak. Chtělo se mi z toho dechu zvracet, když znovu vydechl na šíji. Přivíral jsem oči nad tím bolestivě. Druhou dlaň mi položil na temeno hlavy, aby mi jí stisknul hodně pevně na zem. Koberec byl pro mě skoro jako smirkový papír, který se mi dřel po celém obličeji. Už teď jsem cítil, že tam budu mít pořádný otisk nebo ještě lepší.. nějakou odřeninu. A pak jsem to ucítil..

...

„Tak kurva.. posloucháš co říkám?" někdo bouchnul do skříňky vedle mojí hlavy až jsem sebou leknutím nadskočil. Znovu jsem koukl nahoru na toho člověka. Ale Ben nezmizel. Spíš se zarazil ještě víc, když jsem na něj nereagoval.

„Co to děláš Bene?" ten hlas jsem znal dobře.

„Trochu jsme hodili řeč. Nic se neděje Hale." ušklíbnul se Ben. Nepřestával koukat na Dereka. Ten se mračil.

„Půjdeme na oběd jo? Dneska má být slanina a vajíčka." pokynul mu rukou směrem k jídelně, aby se tam rozešel. Ben to udělal a nebylo třeba nějaké další přemlouvání jeho osoby. Ve chvíli kdy se otočil Ben.. Derek mi hodil do klína další složený papírek. Ještě něco si povídali, ale Derek se otočil na mě než vcházeli do jídelny. Oplatil jsem mu pohled. Nejspíš to poznal, že mu tím chci hodně poděkoval. Protože mám pocit, že mě zachránil. A to nejen jednou.

...

Doma jsem ze sebe musel tu vzpomínku co mi ten kluk připomněl. Drhnul jsem kůži na lokti a stehnu tak dlouho doku se na ní neobjevili krvácející šrámy. A teprve potom jsem mohl usoudit, že je tohle dobře. Špinavá kůže pryč.. nová nedotčená naroste. Tam se jí bude dotýkat někdo jiný. Někdo komu jí věnuji, ale v tuhle chvíli jsem přemýšlel jestli je vůbec někdo takový komu bych měl sebe věnovat. Jestli si ze mě neudělá další svojí hračku. Nebo přesně tohle chci?

-- -- --

Doufám, že jsem vás novou kapitolou potěšila :)

Co si mimochodem o týhle kapitole myslíte? Jak na vás působí? :) budu ráda za každý komentář, odezvu, cokoliv. A uvidíme se příště ^_^

Zatím pááá :)