Irreplaceable (TW CZ FF) ✔

9. - "Je můj!" II.

A jsme u druhé části! 

Bavte se! :)

-- -- --

 „Hej.. počkej Stilesi!" nevnímal jsem hlas. Ale ten hlas mě vzal za ruku, kterou jsem si ráno sedřel. Cukl jsem bolestí a ruku stáhl k sobě. „Promiň. Jenom jsem si říkal.. jestli by nešlo to doučování někdy?"

„Nepotřebuješ doučovat Hale. Jsi lepší než já. To já propadám." zavrtěl jsem hlavou a znovu se rozešel směrem ke skříňce. Byl jsem na sebe naštvaný. Na toho kluka jsem byl nasranej do nepříčetnosti, že jsem byl nepříjemný na ostatní. Možná si to zasloužila celá škola! Celá škola si tohle zasloužila. Oni za to můžou. Nezastavili to. A měli možnost.

„Taky jsem myslel tvoje doučování." položil jsem ruku na skříňku, abych si jí otevřel. Tu na kterou mi sáhl. Podíval jsem se po něm nechápavě.

„Počkej co? Chceš doučovat mě?" pootevřel jsem rty. Ale jeho oči se zaměřili na něco jiného.

„Krvácíš." natáhl se po tý ruce. Rukáv se vytáhnul a na obvazu se objevil růžový flíček. A zvětšoval se.

„Nic to není." setřásl jsem rukáv dolu, abych to zakryl. „Každopádně.. nevím proč bys mě měl doučovat. To já doučoval."

„A pomohlo mi to. Dostal jsem z testu.."

„B+ já to viděl." odsekl jsem na něj. Ale i tak se zatvářil překvapeně. Nejspíš to sám netušil.

„Co? Tys to viděl. Já myslel, že céčko. Fíha.. ty jsi fakt dobrej. Jak jsi skončil ty?"

„Dé mínus." pokrčil jsem rameny. Zmateně na mě koukl.

„To určitě nebyl tvůj. Máš lepší známku. No tak.. jakou?" zeptal se mě. Byl opřený o skříňku. Zmateně jsem na něj koukl znovu. Učebnice jsem si přendal a celkově všechno uklidil. Zavrtěl jsem hlavou.

„Už jsem ti to řekl. Dé minus." vzdal jsem to. Netušil jsem jak mu to mám říct. Zabouchl jsem tu kovovou věc bez které by se nic neobešlo. Chtěl jsem domu. Nikdo tam nebyl. Měl bych klid. Ale Hale mě dohnal.. znovu chytil za ruku, kterou jsem měl už takhle zakrvácenou. Tím dotekem silnějším znovu spustil krev. „Co ještě po mě chceš Hale?" znovu jsem prsknul.

„To nejsi ty!" oznámil mi. Jako bych to nevěděl! Nebyl jsem to já. Mojí předchozí podobu vyšukal někdo kdo mě ani neznal. Tam ho hledejte.

„Tak mě nech na pokoji." vytrhnul jsem se mu. Rychlejším krokem jsem zmizel na záchodě. A možná bych si vybral něco jinýho, kdybych věděl. U umyvadla byl Ben.. měl jsem pocit, že si myje ruce nebo aspoň něco podobnýho.. a taky jsem byl překvapen a trochu zděšen, že zrovna tenhle základní zvyk zná. Položil jsem ruku na dveře, abych zmizel.. a chtěl jsem, ale někdo vrazíl do dveří. Ben se otočil. Na mě.

„Ale, ale.. tady jsi!" zavrkal skoro na mě. Ti ostatní byli jeho kumpáni. Jeden z nich mi vzal batoh, aby ho mohl vysypat všechno z něj na zem a to všechno odkopnout k záchodům. „Odkdy.. jedeš po Haleovi? Chceš ho snad pro sebe?" zeptal se mě. Zmateně jsem na něj kouknul.

„Co? Pro sebe? Koho?" každý byl na jedný straně.. tudíž mě, i když bych nechtěl sebevíc, dotlačili ke stěně naproti dveřím. Začínal jsem mít strach.

„Dereka! Jenže by ti to mohlo dojít Stilinski! Derek je můj!" Ben to řekl tak majetnicky. „Byl můj vždycky. Už na začátku toho všeho. Nech ho na pokoji. Neser se do něj." cukl jsem sebou, když jsem se opřel o zeď na záchodě. Byl jsem jako zvíře, které zahnali do pasti. Pootevřel jsem rty nad jeho slovy. Jemu se Derek líbil. On po něm jel!