Nečekej žádný přeslazený příběh s motýlky a holubicemi, které kolem hrdinů proletují, když leží v trávě a kolem nich jsou fialové květiny.
Realita je docela jiná.
Ale jako v každém jiném vesmíru.. musí po tornádu následovat sluníčko. Je to tak nast...
Wháu.. to jsem to nějaká rychlá co? Pojďme si ukázat jak to bylo. Napínání bylo dost! :)
-- -- -- „Kdo jsi? Co po mě chceš?!" zaskuhral jsem hrozně tiše.
„Drž hubu." vydechl mi na tvář. Kolem mě se roznesl další alkoholový výpar. „Tohle se ti bude líbit."ucítil jsem ruku na svém pásku, která mi ho začala rozepínat. Pokusil jsem se vykroutit, ale nic nepomáhalo.
Ležel jsem na zemi a vydechoval bolestivě. Nikdo mě už nedržel na zádech ani temenu. Ale já pořád ležel. Za celou dobu jsem se ani nehnul. Oči jsem měl stisknuté k sobě a nechával slzy dopadat na koberec pode mnou. Uslyšel jsem zapínání pásku a následné zabouchnutí dveří.. cuknul jsem sebou při tom zvuku.
A byl konečně pryč. Pořád jsem si dost jasně neuvědomoval co se stalo. Jak. Nebo proč. Pomalu jsem zvedl hlavu a koukl pod sebe na koberec. Nechával jsem slzy pořád téct. Nezabýval jsem se tím.
Pořád jsem ho cítil. Po celém těle. Všude. Dokonce i v sobě.. bylo mi z toho všeho zle. Z něj, z týhle školy, z těch lidí.. a hlavně ze sebe. Že jsem byl slabý a nedokázal tomu nijak zabránit. Seděl jsem na kolenou s kalhotami u kolen. Až šíleně pomalu jsem se postavil. Ruce se mi třásli. Sotva jsem si zapnul pásek. Nechtěl jsem tu být ani o minutu dýl.
Vyklepaně jsem otevřel dveře a rozhlédl se. Hudba pořád hrála nahlas. Rozléhalo se po celé škole. Byla slyšet všude. Nechal jsem otevřený dveře. Prostě jsem pomalejším krokem vyšel ven. Dveře od školy byli otevřené. Stačilo jen projít. Kolem mě procházela snad desítka skupinek. Ale díkybohu si mě ani jedna nevšímala. Všichni v sobě měli alkohol, který se táhl až ke mně. Přivřel jsem oči nad tímhle.. smradem. Bylo to nechutný. A mě se chtělo zvracet. Ze všeho okolo. A pak do mě jeden z těch kluků strčil.. začal padat a potřeboval se něčeho zachytit a já jsem byl jako jediný poblíž. Ucuknul jsem před tím a tím pádem narazil do skříňky za mnou. Dech se mi nevědomky zrychlil. Neznal jsem ty lidi. Museli být z vyššího ročníku.. nebo nižšího. Netušil jsem. Jedna blondýnka se tiše zahihňala a opřela se o další holku.
„Ježiš sorry kámo. Já nechtěl. Neviděl jsem tě." zvedl ruku do obranného gesta. V té jedné držel láhev vodky. Neřekl jsem nic. Blondýnka se znovu zahihňala. „Fakt se nezlob. Ruku na to?" tu volnou ke mně natáhl. Nepřijal jsem jí. Viděl jsem v tý ruce jeho! Znovu jsem tu ruku cítila na zádech.. další na temeni. Trochu jsem se rozklepal. Cítil jsem to. A pak.. udělal jsem prostě ty zbývající kroky ke dveřím aniž bych promluvil. Neřekl jsem nic. I když jsem slyšel další hihňání od těch dvou holek a křik kluka.. nereagoval jsem. Neměl jsem to ani v plánu. Protože už takhle jsem měl pocit, že jsem v nějakým zkurveným snu a doufal jsem, že se co nejdřív probudím. Nohy mě prostě nesly dál aniž bych je nějak musel pobízet sám. Byl jsem jim za to vděčný.
...
Když jsem došel domu.. táta spal. Odcházel jsem s tím, že nevím kdy se vrátí a ať si jde lehnout. Splnil to. Nemohl mi vyhovět víc. Pomalejším krokem jsem se dostal do koupelny. Shodil jsem ze sebe věci. Okamžitě jsem je naházel do pračky. Nechtěl jsem s nima mít nic společného. Doufal jsem, že ty věci se vyperou.. nebo bych je možná měl radši spálit. Úplně! Pro jistotu.
Začal jsem si napouštět vodu. Teplou. Skoro vařící. Stoupala z ní pára a pomalu zamlžovala zrcadlo nad umyvadlem. Potřeboval jsem to. Všechno ze sebe smýt. Abych ho necítil. Všechen jeho dotek ze sebe smýt. Prostě.. to udělat jakkoliv.
Bylo mi jedno jak horký to je, ale vlezl jsem si do vody. Nadechl jsem se víc a srdce mi začalo rychle tlouct jak se snažilo ten nápor tepla vydržet. Bylo mi to jedno. Všechno mě bolelo, ale ta horká voda. Ta to přebila. Bolest se nedá překonat.. zmírníte jí tím, že jí přebijete jinou. Tahle myšlenka jakoby mě najednou ovládla a celého pohltila. A já jsem věděl, že tohle.. tohle bude moje pravidlo. Moje nové motto, kterého se budu držet tak silně, že se ho nepustím. Původně jsem se chtěl posadit, ale nešlo to. Ta bolest byla nesnesitelná.. změnil jsem to a posadil se jen kolena. To už mi vyhovovalo víc.. o něco víc. Znovu mi začaly téct slzy. Trochu jsem se předklonil a dlaně si na oči položil. Potřeboval jsem zmizet. Na chvíli.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Opatrně jsem se položil na záda a hlavu si potopil. Držel jsem se okrajů vany, abych tu nejcitlivější část měl trochu ve vzduchu. Nedýchal jsem. Možná mě budou pálit plíce během chvíle, ale to mi nevadilo. A tak jsem tam prostě ležel.. v horké vodě.. bez přísunu vzduchu do plic.
...
„Drž hubu." vydechl mi na krk alkoholový opar. „Tohle se ti bude líbit." dodal, když se natáhl po mém pásku. Povedlo se mu ho rozepnout během pár chvil.
„Nechci tohle." znovu jsem zaskuhral do koberce. Jenže on mě neposlouchal. Prostě mi rozepnul pásek. Kalhoty mi stáhl někam ke kolenům. „NE!" řekl jsem o něco hlasitěji. Po tváři mi steklo několik slz, kterým jsem nedokázal zabránit. Slyšel jsem jeho zip a jak si sundává kalhoty. Ošil jsem se, abych ho ze sebe setřásl.. on měl takovou sílu! Znovu jsem zakřičel o něco hlasitěji.. jeho ruka z temena mi skončila na rtech.
„Nikdo tě neuslyší. Řvi si jak chceš ty.." stiskl jsem víčka pevně k sobě, když mi rukou zatlačil dozadu. Tím mi jí trochu zvednul, ale ne moc. Nemohl jsem skoro ani dýchat, nemohl jsem křičet. Po chvíli jeho ruka z mých zad zmizela.. myslel jsem, že toho nechá.. tak hloupě jsem se spletl.. bylo to na chvíli.. než mi zatlačil na bedra a přitiskl mi tak hrudník ještě víc ke koberci. A pak přišla jen bolest.. nesnesitelná a pálivá bolest..
...
I v té vodě jsem otevřel vyděšeně oči. Koukal jsem nahoru na klidnou hladinu vody a strop co byl nad tím. Znovu jsem pokrčil kolena abych se mohl vyhoupnout hned na ně.. což jsem okamžitě udělal. Trochu jsem rozkašlal jak jsem byl v té vodě tak dlouho, ale bylo mi to jedno. Klidně bych si tam tu vodu v plicích nechal, abych přebil tu bolest, která se opět ukázala.
Bylo to čerstvý. Ono se to vážně stalo. A stalo se to mě! Rozhlédl jsem se po koupelně. Jediný co mi padlo do okna byla tmavě modrá houba na mytí, která visela na bílém provázku. Natáhl jsem se po ní. Znovu mi tekly slzy z očí. Doufal jsem, že jednou se zastaví. Nebo snad ne?
Ani jsem žínku neponořoval do vody. Přiložil jsem si jí automaticky na místo nad loktem a začal si jezdit po kůži. Čím dál víc a rychleji jsem cítil, že kůže mizí. Ta stará. Ta použitá. Ta které se dotkl on! Další místo.. následovalo o kus níž. Jen kousek, aby to navazovalo. Začínal jsem mít tímhle ze sebe dobrý pocit. I slzy, které neustále tekly jsem přestával vnímat jak jsem se soustředil na tenhle úkol. Bylo to důležité!
Ruku jsem pomalu pomořil pod vodu, abych koukal jak se zbarvuje do růžova. A to bylo dobře. Byla to dobrá barva. Odložil jsem žínku na háček. Pomalu jsem se postavil, abych vylezl ven. Bolelo mě celý tělo. Pořád jsem si to ale neuvědomoval. Pořád jsem to viděl jako ve snu. Třeba jsem pořád v posteli, je odpoledne a za chvíli mě vzbudí taťka, že musím jít do školy. Tak moc jsem si tohle přál.
Zabalil jsem se do županu. Nic jiného jsem si nebral. Koupelnu jsem neuklízel.. už jsem na to neměl sílu. Zavřel jsem si dveře. Nejradši bych zamknul, ale to jsem neudělal. Neměl jsem důvod zamykat. V županu jsem si lehl na postel. Záda nepřipadala v úvahu. Zkusil jsem bok a pak druhý. Nakonec břicho.. ale to jsem znovu kolem sebe cítil ty výpary alkoholu. A já se jich začínal tak moc bát!
Zády jsem se otočil ke stěně a koukl směrem na dveře.. a pak na stěnu. Všechno mi to připomínalo. Ale nakonec to byl třeba vážně jenom sen. Sen ze kterýho se za chvíli probudím. Z celý týhle noční můry mě za chvíli vzbudí budík. Přemohlo mě to. Tenhle celý večer mě přemohl.. a já nakonec usnul naprostým vyčerpáním.
